Nová pamětní medaile, věnovaná pozoruhodné postavě české historie, královně Elišce Rejčce, nedávno rozšířila nabídku na českém numismatickém trhu. „Medailí je vyraženo pouhých pět set kusů. Stejný počet byl vyroben také jako přívěsek na zlatém řetízku. Obě varianty jsou z nejčistějšího zlata v provedení proof. Tedy v provedení sběrateli nejvíce vyhledávaném,“ uvedl Jaroslav Tomanec ze společnosti Zlaté mince – numismatika, která novinku zařadila do své nabídky.
Na rubu replika historické pečeti
Výtvarný návrh pro ražbu zpracoval akademický sochař Vladimír Oppl. „Na líci medaile je zobrazen portrét Elišky Rejčky, rub je pak replikou její historické pečeti,“ popsal autor. Upřesnil, že průměr medaile je devatenáct milimetrů a její hmotnost činí 3,49 gramu. O konečné úpravy se postaral rytec Miroslav Schovanec, medaili vyrazila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou.
Dvakrát na trůně
Život Elišky Rejčky byl neobyčejně pestrý, plný nečekaných zvratů a zápletek. Je jedinou českou královnou, která usedla na trůn dvakrát. Dědička polského trůnu, původním jménem Richenza, se narodila prvního září roku 1288. Otcem byl Přemysl Velkopolský a švédská princezna Luitgarda, která však pět let po narození dcery skonala. V roce 1300 se Richenza provdala za ovdovělého krále Václava II. a o tři roky později se sama stala českou a polskou královnou. Až u té příležitosti přijala jméno Alžběta nebo také Eliška. Václav II. se však z mladé manželky dlouho netěšil a zemřel několik dnů po narození jejich dcery Anežky.
Druhé manželství s Rudolfem Habsburským trvalo necelých devět měsíců. Rudolf, kterého za svého krále přijala část české šlechty, zemřel v roce 1307 při obléhání Horažďovic na úplavici.
Rejčka se mimo jiné proslavila vztahem s českým velmožem Jindřichem z Lipé, s nímž od roku 1318 žila na Moravě. Jindřich byl za vlády v zahraničí bojujícího Jana Lucemburského nejmocnějším mužem Českého království a zřejmě jedinou skutečnou Eliščinou láskou. Sám Jan Lucemburský byl ostatně obdivovatelem půvabné Elišky. Neuvěřitelnou shodou okolností oba muži zemřeli ve stejný měsíc i den, konkrétně 26. srpna. Jindřich již v roce 1329, Jan Lucemburský pak roku 1346 v bitvě u Kresčaku.
Hlavně v posledních letech svého života se Eliška věnovala charitativní činnosti. Už v roce 1323 ale založila ženský cisterciácký klášter se špitálem na Starém Brně, baziliku Nanebevzetí Panny Marie a o rok později farní kostel svatého Vavřince v Brně. Svoji osudovou lásku, Jindřicha z Lipé, přežila o šest let. Pozůstatky obou byly uloženy do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.
|