Kamčatka – Another Reality 3
3. Příroda
Minule jsme vedli diskusi na téma: lidé a život na Kamčatce, dnes se dozvíme něco o kamčatské přírodě, kam by se určitě alespoň ti odvažnější :) z Vás jistě také rádi podívali.
Kamčatka je jedno z míst na světě, kde uvidíte doslova a do písmene ještě netknutou přírodu. Samozřejmě za podmínky určitých rizik a nepohodlností, ale tak už to na horách chodí :) a můžete s tím dělat co chcete a jak chcete. Ano, přátelé, hlavním tahákem, co mě přiměl, kromě přírody samé, jet na Kamčatku, jsou vulkány. Je jich tam požehnaně, z toho 26 aktivních. Samozřejmě, že ty nejzajímavější - a zatím relativně prozkoumané a známé - jsou ty aktivní. Kdo by se taky trmácel na ty pasivní, že ? Nejvyšší, jak jste si již stačili všimnout, je Ključevskaja, zvíci 4800 metru. Tedy o pár metrů méně, dle sešlapání sněhu na vrcholu, jako Mt. Blanc. Tato se nachází cca 30 km od vesnice Ključe na severu Kamčatky. Dalším profláklým tahákem je Mutnovskaja, 100 km od PK na jih, kde nám dokonce umřel ve stanu jeden Rus, ale o tom až později. Mnoho z Vás si klade otázku, jak se vůbec na ty podezřelé kouřící kopce leze. Poměrně jednoduše: jdete po rovině, pak se to zvedá lehce, pak se to zvedá prudce a až narazíte na rovinu jste tam. Pokud to prošvihnete a narazíte na kopec dolů, pak jste vrchol právě přešli. Problémem na Kamčatce je špatné počasí, o které není nouze. My konkrétně měli většinou smůlu a v horách pršelo a byla mlha. Což nám znemožnilo slézt Ključevskou a pokořili jsme ji tak 300 výškových metrů pod vrchol. Smůla, no. Ale zase na Mutnovce jsme měli štěstí. Je třeba mít také na pozoru, že se pohybujete v oblasti, kde nejbližší a pofidérní záchrana číhá od 20 km dále. Takže, proboha, opatrně. Sopky samy o sobě jsou neskutečně nádherné a poskytují nádherné pohledy jak na ně, tak z nich, včetně podnětů k úvahám a zamyšlení nad námi samými.
Řeky najdete povětšinou bez přemostění, jsou prudké a dravé a žijí v nich plus minus metroví lososy a ostatní druhy šíleně dobrých ryb. Osobně jsem si potykal s největší řekou Kamčatky originálně nazvanou "Kamčatka". Šel jsem se vykoupat, pobyl jsem ve vodě tak deset vteřin a rázem jsem se ocitl asi 30 metrů po proudu. Takže pozor na ně, není to až tak úplně legrace. Ryb je na Kamčatce zatím spousta. Zatím říkám proto, že Rusové se v rámci honu za dolary a jeny a v rámci šedé ekonomiky snaží o to, aby jich bylo méně a méně. Masové výlovy načerno jsou samozřejmě zakázané, ale to bychom nebyli v Rusku, aby to nějak nešlo. Po souši pošlou jeřáb, co na něm v Česku skáčeme bunjee jumping. Ten dorazí přes ochránce přírody u závory na místo výlovu, vyloví dvě tuny ryb, zaživa ryby rozříznou, vyndají z nich jikry na prodej hlavně do Japonska a položivé je nechají válet u řeky. Poté přiletí vrtulník, jikry nesmyslně zabitých ryb naloží a odletí směr přístav - loď do Japonska. Mafie je bohatá a má to pod palcem. Kdo by se chtěl jakkoliv bránit, bude mít problémy. V lepším případě dostane na budku. Ale odhlédnuto od toho, vidět táhnout lososy je nádhera a lidským způsobem lovu je i nádhera si je vychutnat na pánvičce. Maso je krásně červené a neskutečně dobré. Po delším pobytu v těchto místech hojnosti už Vám ale roste ploutev na zádech a máte pocit, že i ten chleba se sýrem se dá vlastně jíst.
Ostatní živočichové obývající Kamčatku jsou pro nás, odkojené jednou medvědí aférou na slovenských hranicích za pět let, také přínosem. Na Kamčatce žije - zatím - medvědů 35.000. Tedy na deset lidí jeden medvěd. Během našeho denního pobytu v tundře jich naše skupina viděla postupně pět. Od mláďat po třímetrové kusy. Ale nejsou útoční, jelikož se živí sami přírodním způsobem a když vidí člověka, tak se vzdálí. I zde se Rusové nešťítí ničeho. Zase jsou v tom Japonci. Podobně jako s práškem ze sloních klů. Podle jejich slaboduché pověry je medvědí žluč léčivá. Kéž by tomu tak bylo alespoň na mozek. Takže Rusové loví medvědy tak, že nastraží ocelové oko a když se medvěd chytí, tak po něm hází, co se dá a snaží se ho rozzuřit, neboť potom produkuje víc žluči. Místní Rusové nám říkali, že medvěd je velmi inteligentní zvíře a při tomto aktu mu doslova tečou slzy z očí. Když je medvěd dostatečně rozzuřen, je dobit k smrti, vybrána žluč a uřezány packy kvůli drápům pro turisty. Za, mám pocit, tisíc dolarů si ho můžete také zastřelit. Medvěd se pohybuje většinou v kleči, lokálně nazývané "stláník" a žere ryby a borůvky. Takže pokud najdete medvědí výkal, je celý zelený:) Jsou to sympatická zvířata a pokud se s ním setkáte příliš blízko, doporučuju se zastavit a pomalu ustupovat dozadu.
Další obyvatel je rosomák. Osobně jsme neviděli, ale bylo nám řečeno, že jsou velmi vzteklí, nebezpeční a bojovní. Dokážou, když na to přijde, zabít i medvěda. Mírnějším a milejším obyvatelem Kamčatky je sysel, rusky "tarbagán". Jsou nepoměrně větší než evropští či američtí a jejich nory Vám můžou pomoci poměrně efektivně do nemocnice. Jsou plaší a špatně se fotí, ale když si přivstanete na východ slunce, máte velkou šanci. Na Kamčatce nežijí žádní hadi a jedovatá zvířata, ba dokonce ani žádná klíšťata. Zato si ale dejte pozor na komáry, kterých jsou tam miliardy a to v rozměrech dvakrát tak velkých jako v Česku. Průměrným výsledkem je šest zabitých komárů na jedno plácnutí. Kluci od nás měli moskytiéry, které mají ovšem tu nevýhodu, že se v nich špatně dýchá a vidíte o 48 procent hůř. Já moskytiéru neměl, jen repelent, ale tělo si po nějakém čase vytvoří protilátky, takže na mě už pak nešli, stejně jako na místní lid. Množství létající fauny je také bohaté, leč moje znalosti tohoto odvětví mě neumožňují podat dostačující zprávu.
Nádherné jsou na Kamčatce delty řek a říček, stovky kilometrů krásně zelené tundry, která mění odstíny zelené podle postupujícího dne podobně jako Ayeros Rock v Austrálii. Kapitolou samou pro sebe je moře a to jak Ochotské, tak Beringovo. Od rybářů můžete vidět obrovské kraby i desítky roztodivných ryb. Od věci není ani zažít si přímořskou a rybářskou atmosféru a komu se podaří dostat se s rybáři na den dva na moře, pochopí, proč vlastně chodí po Zemi a rozhodně stojí za to. Nezapomínejte na to, že Kamčatka je příhraniční zónou exSajúzu a tudíž můžete být nařčeni z narušení hraničního pásma. Sice mi není jasné, co člověk s 25 kilovým báglem na zádech a s hůlkama a cepínem v ruce může narušovat, ale to už je na vůli toho kterého soudruha a patří to mezi omezení cestování do takovýchto končin.
Toliko asi tak v kostce ke kapitole "Příroda", příště trochu nakousnem téma turistiky. Máte-li někdo jiný pohled na věc, nedá se nic dělat, pokud budete mít nějaké návrhy k diskusi, dotazy či polemiku, budu jimi potěšen na mailu: ousel@volny.cz .
Další informace můžete získat na stránce www.volny.cz/ousel
|