|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Byli k němu zády, jen jedna mu zírala zpříma do očí. To pro ten pocit na konečcích prstů, proklouznutých dlaní, jenž ji ranil na duši. Zrádče, lháři. Ty hajzle! Nahoře stál, na kamíncích pojených pojnou chemickou reakcí, v botech racionálního světa, z pohledů to všechno slyšel. A byli dál. Seš hnus, hnis. Nic. Zůstal po nich flek a výčitky zbabělství, to ze svědomí a lží. Lhát by bylo říkat, že je Spasitelem, těžko však tvrdit, že je Vrah. Přes zábradlí zpátky, zas do světa verbovat.
|
|
|