|
Ještě za dveřmi
chcípají kabáty,
svléká se prostřelená, vlhká srst.
Vbíhají návštěvy, nahá zvířátka.
Jsi ještě neodblaněn
ze slupek polospánku,
odpoledne tlí
až do úplné tmy.
Kloužou po linoleu,
vržou v gaučích, slyšíš?
Je čas položit drátěná oka, návnadu;
salám, dámské prádlo, okurku.
Škvírou pode dveřmi
ložnice zvolna vytéká,
mrskáš se v bahnitých plachtách peřin,
budíš se vlnobitím
vzpříčený na vypouštěném dně.
Jsi tiše. Zaskočí ti to.
Teď ochutnávají jemné květy špíny,
plazí se mezi nohy skříně.
Instalují sníh, aby prýštil ze sprch do dřezu.
Teď klidně lež, ale pak na to musíš dát pozor.
Světlo se vlamuje,
náhlá řeč ti trčí z pusy jako klacek.
Převržená okna zacpávají hadrem,
hlas padá střechou, v chodbě tuhne.
Kdovíkde přezimuje živý pláč.
|
|
|