z cyklu Slunce mezi ploty

Dopolední

(Evropa 1937)

Koncertní piáno

natažené strunama přes pokoj

jako pruhovaná deka

Při zemi kouř

a zbytky dřevěného ladění

Klapky si

nervózně přehazují tóny

jak ladič narychlo přešlapuje

od hloubek k výškám

Koncertní piáno

ve starodávném domě

žijícím z dopoledních zvuků

Pak se všichni naráz otočí

za patami jazzových tónů

když ladič narychlo zapíná brašnu

* * *

Okno zaskřípe sluncem

Pán vyklánějící se naproti
se ztratí v dopolední záři

a dupnutí ladičovy paty těsně u dveří

je pohlceno těžkým kobercem

v bludišti chodby

Pak dlouhé dveřní ticho

zakončené bezchybnou záklapkou

* * *

A pak už jen dotek

husté pruhované deky

která ti zavírá oči

průvanem

dopoledního města

Banány na vozíku

Plech na kolečkách

Doutníky v konzervě

Káva na dně

Zarámované látky s kožešinou na hrudi

přímo ve výkladech

Řada dodávek

Dámy s nádechem údivu na prsou

Desítky roznašečů na všech nárožích

* * *

Jsi sám v rohovém pokoji

s uchem podloženým novinami

Usínáš

Pod sebou pohovku

naplněnou indiánskou dýmkou

věčného spánku

Pozdní dubnové dopoledne

přitahuje další a další melodie

… a ruka v duchu natažená ke klavíru

je poslepu zapisuje do klapek