V mlhavém oparu temných uvíznutí
kde oči ti spaluje sluneční třpyt
a těžký spánek nutí k procitnutí
když bdělost se marně v prstech snažíš zachytit
a srdce na cáry drásáš s o to větší chutí
když víš s jistotou proč a pro koho má bít
a vyslovuješ stále jednu větu bez hlesnutí
a sám ztrácíš se a nevíš co dělat a kam jít
kdy ti smysly svírá křeč dost podobná ochrnutí
a bolestí již už ničím nelze utišit
je láska na kterou je stoprocentní spolehnutí.
Cit který přesahuje vše co dokážeš si představit... |