Slunce posel času
K světlu oči upínám
modré oblohy se ptám
kdy rozervaná mysl
zas života najde smysl
Když tu schovalo se do mraků
Zeptej se později soumraku
Venku už se šeří
světla velkoměsta září
neony se moudře tváří
jako broučků malé laterničky
Dívám se tiše s přivřenými víčky
Jak ty mi můžeš pomoci
Všeptej svou prosbu do noci
Měsíc ozářil hladinu
Ospalý zrak slábne nocí
Zbloudilý poutník bez pomoci
sedí jak kachna v jeho odlesku
Bezmocný červ v hvězdném potlesku
Od světla se nikdo nic nedoví
Jen tmy se ptej-ta všechno ví
|