Prorok se slepicí

Prorok se zrnky potu ve švech šatů

přichází s bělostně čistou slepicí:

Kokodáká pták skřehotavým hlasem

průpovídky lidskému uchu lahodící -

jako hudba nebeských sfér

Slova někdy svítí tmou:

Ač zní to záhadně a podivně v uších

když kužel tmy klouže krajinou

jako letící dravec

(Kázání tmu neprosvěcuje, ale tmou svítí…)

Porok se pouze usmívá

nad přívalem laciného kdákání

Svá slova odvažuje na miskách vah

a než by řekl zbytečné

raději dál zůstává němým poutníkem

A lidé poslouchají bílou slepici

která návdavkem skřehotání

snáší bělostná vajíčka

Jsou krásná – nepáchnou po potu

a nenutí posluchače k přemýšlení…