Jako každý rok se to stalo: přišlo léto! Slunce začalo péct, teploty vzduchu se rapidně zvýšily, Brněnská přehrada se zazelenala a... zvýšil se výskyt bouřek; ikdyž (v rámci žurnalistického trendu pro rok 2009) bych měl říci spíš: přišly bleskové bouřky. A všechno kazí.
„Děti, poslanci a senátoři se vraceli kolem čtvrté z koupaliště domů, kde na ně čekal zbytek rodiny, který se právě vrátil z práce. Avšak náhle loudavý krok kluků vyrušilo cosi zlého nad horizontem. Byl to černý mrak s rudým nápisem „Satan, zlo“, který mířil přímo nad město našich hrdinů. V jejich užaslém pohledu je však vyrušil hrom – ledabyle zahodili žvýkačky na chodník (cěhož se nemuseli bát, protože byli zákonem nedotknutelní) a utíkali domů. Po chvíli začalo pršet. Voda sjela z kopců - přímo do města, které v okamžiku zatopila. Za pár minut bylo po všem a lidé mohli měsíc uklízet; škody za zhruba 130 mil. Kč...“ - zprávy podobného ražení jsme za toto léto slyšeli několikrát - jen to „pořádné“ zpravodajství (které nepíše 17 letý student) si nedovolí slova jako Satan a zlo.
A tak tu letos v červenci máme jednu zabijáckou bouřku za druhou: kácí lesy, odfukují střechy, zaplavují, ničí, boří, topí. A lidé již tradičně obrací své pohledy k nebesům - sváději to na globální oteplování. Nemůžu si však pomoct, chybí mi nějaké řešení. Jistě, přestat ve vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry se sice jako řešení jeví, ale podle všech studií by se vrátilo klima do původního stavu až za několik století. Nehledě na to, že vedle toho může být i přirozená změna klimatu, se kterou nic neuděláme. Jak z toho tedy ven?
Nabízím jednu odpověď: odvraťme pohled od nebes a podívejme se pod nohy. Vždyt se zamysleme: skutečně jsou ty bouřky tak ohromné? Skutečně se tak hrozně zvětšily? Zažil jsem pár ukrutných bouřek, které začaly večer a v půlnoc je vystřídal déšť, který trval až do rána. A zažil jsem letošní bleskovou bouřku, která vytopila o 2 km dál ležící vesnici. Musím říct, že sílou deště se nelišily. Dokonce to nebylo ani tím, že by si lidé postavili domy uprostřed potoka!
Napadá mne však věc, kterou by to mohlo být: krajina. Přece když je půda vyloženě suchá, tak těžko absorbuje vodu (vzpomeňme si na vyschlý květináč), problém je ovšem v tom, že toto léto je - při pohledu na předešlá -, vyloženě mokré – prší dost a poměrně pravidelně. Chyba tedy nebude v tom dešti, ale v tom, jak krajina vypadá: obrovské jednolité lány, téměř úplná absence remízků, mezí a větrolamů, vysušené a následně obdělané mokřiny... Když se k tomu všemu přidají kopce nad vesnicí obdělané kukuřicí či jinou širokořádkovou plodinou a průměrná bouřka, tak vzniká zlá blesková bouřka.
Tím nechci napadat jedny či druhé, jelikož se jedná o dlouhodobější problém, na kterém má zásluhu celá naše společnost – od dřívějšího JZD po EU, která svými dotacemi zvýhodňuje jednolité lány. Chci však říct, že je potřeba s tím začít něco dělat. A nemyslím tím postavit okolo každého domu pěti metrovou zeď a republiku obehnat čerpadly, ale vrátit krajině funkci. Ony by totiž mohly přijít – po záplavách z jarních oblev, třídeních dešťů, bleskových bouřek -, taky záplavy z ranní rosy. A to by bylo hodně zlé...
|