AMOROVY STŘELY
Nebe je plné andělů. Když mají dlouhou chvíli tak si vypráví navzájem své příběhy, které zažili... Dnes byl na řadě Amor - anděl, který v lidech lásku probouzel vystřelováním šípů ze své kuše. ,,Povím vám jak to bylo, když jsem učil synka jeho řemeslu," započal Amor své vyprávění. ,,Aby se s kuší a šípy zacházet naučil a prohlédl si lidi zblízka, snesl jsem se s ním na Zem. Byl nadšený a zdálo se, že na moje otcovské rady mnoho dal. Sám jsem byl zvědavý jak si s údělem svým, probouzet v lidech lásku, poradí." Amor se na chvilku odmlčel a očkem káravým pohlédl na syna, malého Amorka. ,,Ocitli jsme se v parku. Všude kolem nádherná zeleň byla a já kochal jsem se pohledem na tu krásu…Synka pustil jsem na chvilku z očí a on byl příliš horlivý a zbrklý! Na jedné lavičce seděli tři staří lidé—dva muži a jedna žena. A malý Amor vystřelil svůj první šíp! Ten zasáhl jednoho ze staříků..a páni! To jste ještě neviděli! Strhla se mela vzápětí, když dva staříci pustili se do sebe! ,,Já ti dám, sahat mi na bábu!" křičel ten, který byl manželem té staré paní. ,,Dobře jsem tě viděl, jak jsi jí sáhl na koleno a potom na zadek!" ,,Houby jsi viděl! Vždyť bez brýlí nevidíš nic!" hájil se druhý stařec a zanedlouho došlo na pohlavky. Dva starci se prali jako psi…Všude kolem byli svědci, kteří viděli jak to vypadá, když se do sebe pustí dva staří dědci! Babce to však lichotilo. Na plné pecky se smála, ukazujíc přitom svá ústa bezzubá. Avšak, když se starci začali mlátit holemi hlava -nehlava, už šlo do tuhého! Odtrhnout od sebe je museli až strážníci, kteří přišli zjednat pořádek…" Amor se ještě nyní styděl, když tuto příhodu svým druhům líčil. ,,Samozřejmě, že jsem synka ihned na místě po této příhodě, pokáral," pokračoval Amor ve svém vyprávění. ,,Vysvětlil jsem mu, že nemůže šípy plýtvat a probouzet lásku nevhodnou… Abych mu šel příkladem, ukázal jsem na lavičku, na které seděl mladý párek lidí. Dívka spanilá, avšak trochu nesmělá a mladík, který vedle ní seděl a zamilovaně na ní hleděl. Ona si však četla v knize a mladíka si nevšímala.Tak zamířil jsem na tu dívku a vystřelil jsem svůj šíp. Zásah to byl perfektní!" chlubil se Amor svým uměním. ,,No..praxe letitá je prostě znát. Synek na vlastní oči viděl, jak se děvče po chvilce k mládenci přitulilo a nová láska byla na světě! Vidíš, synku, takhle se to dělá! Tohle smysl dává. Pravil jsem a synek uznale kývl hlavou. Sám na sebe jsem byl v té chvíli pyšný a byl jsem si jistý, že malý Amor princip pochopil. Na další lavičce seděli mladí lidé tři. Dva krásní chlapci a dívka, která právě vstávala a na jednoho z hochů, se hlasitě zlobila…Mne zaujal velmi ten spor, chtěl jsem vědět, oč jde…“ ,,Ne, otče!Ty jsi se té dívce v krátké sukýnce, díval na zadek!“ přerušil Amora jeho synek. Ostatní andělé jen stěží potlačovali potutelný smích… ,,Ale no tak! Kluku drzý!" okřikl Amor synka a tím ho trochu usadil. ,,Pravda je, že dívka po chvilce odkráčela pryč.." ,,Ty jsi jí očima přímo hltal..a ten šíp..vystřelil..tak nějak sám.." špitl malý Amor nesměle. ,,Šíp sám se z kuše nevystřelí, ty malý darebo!" odsekl Amor. ,,Střílel jsi do lidí, jak tě napadlo!" nahněvaně káral synka a po chvíli se vrátil k vyprávění, aby příhodu dopověděl. ,,Když dívka odešla, synek vystřelil šíp a za ním hned druhý. Zasáhl muže do ramene…Ještě teď mne jímá hrůza a stud mne ještě nepřešel! Jeden z mužů z lavičky vstal a slastně se protáhl. Pak upřel své oči na druhého muže a něžně se přitom usmíval! Já zůstal jsem z toho paf, když otevřel ústa a řekl hlasem medovým: ,,Božíčku…dnes je tak nádherný den! Pojď, Bohoušku, skočíme si na páreček.." Ruku v ruce, když muži spolu odcházeli, kolem jdoucí lidé za nimi se otáčeli! Mne polil studený pot, čapl jsem synka a honem zpátky do Nebe!" líčil své pocity Amor. ,,Lidé myslet si teď budou, že Amor má snad šípy zakleté, když na Zemi zanechal, dva muže přihřáté!" Amor skončil své vyprávění, kterým ostatní andělíčky velmi pobavil. ,,Ať si kdo chce, co chce, myslí," brumlal si malý Amor pro sebe. ,,Stejně nás lidé mají za výmysl! I bez šípů si poradí...Tak proč bych se nebavil? Příště vyrazím bez táty…Ten zkazí každou legraci...," sliboval si v duchu Amorek a začal se potutelně usmívat…..
|