Pám se čemu věřit?

Mé zakryté oči,

jenž nedohlédnou na konec propastí.

Nevidím do hloubky našich osudů.

Jak vzdálení si jsme?

Možná na tebe ani nedosáhnu,

možná si odíráme kůži.

A tak stékám,

já, sametová pěna.

Vpíjím se do tvých pórů,

dusím je svou přítomností.

Mrtvé chvění.