Přílet

Labutě jako kdyby rozdělovaly zemi na dva odstíny – na naší polokouli jsou bílé a u našich protinožců černé. Jejich let slyšíte na míle daleko. Říká se, že se do Evropy dostaly v období 16. a 17. století, kdy byly chovány především v zajetí. Člověk o ně pečoval v zámeckých zahradách a na mnoha místech, která chtěl způvabnit těmito krásnými ptáky.

Většina našich labutí odlétá na zimu ke Drážďanům, některé kusy létají dokonce až k Baltskému moři či na druhou stranu k Jadranu.

U nás v Komořanech po léta sídlil jeden jediný labutí pár, který vychovával každým rokem po jednom až dvou mladých. Před dvěma lety jsem potkal poránu několik chlapů, kteří se ubírali jejich hnízdištěm – dnes už asi nikdo nezjistí, co se přihodilo, od té doby jedna z labutí zmizela a v těch místech ji už nikdo nikdy nespatřil.

Letos k nám přilétla hejna, která u řeky zůstala. Rád bych jim věnoval tento celoroční fotopříběh.