my

co jsme jen a jenom vlastní vinou

a máme hřeby nahlodané údy

zhrdáme vůněmi které se z blahobytu bezstarostně linou

páchneme močopudem z nohavic cryonudy

co krve rozlijeme po písku zazdí nářků

v lihové žízni tlučeme hlady na brány smířlivého Talibanu

jdeme vstříc --- předvichrům kolořádů --- jářku

velkého jara matku poplivem na fotku zulíbánu

utáhnem o hrst trávy

šroub do krajnosti závitu

tíseň tu není --- ta je spíš u popravy

tady čpí volnost nečistot na sítu

hltáme vzduchem šířená vlastní diogeneticky iracionální fakta

dlužíme sobě samým odpovědi --- do konce odloženi --- mimo ad acta