Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Šrouby do hlavy
Autor: ymp (Občasný) - publikováno 29.8.2002 (21:26:22)
 

 

Psal se rok 2007.

 

23:13:33 Do místnosti vstoupil uživatel ready2go

23:14:06 Do místnosti vstoupil uživatel hoaxNeT

 

hoaxNeT: nazdárek jak se vede?

ready2go: jo jde to, a ty?

hoaxNeT: taky, až na to že underground.cz je down...

ready2go: ty jo fakt? hackeři nebo cajti?

hoaxNeT: nejspíš cajti, jak to vypadá...

ready2go: cos dneska celej den dělal?

hoaxNeT: co asi...surfoval.

ready2go: hele, kdy ty ses naposledy zvedl od toho compu?

hoaxNeT: co já vím...včera..možná předevčírem.

ready2go: a to jsi celou tu dobu surfoval?

hoaxNeT: jo, co jinýho už mám dělat?

ready2go: já nevím...ale dávej si na to bacha nebo ti to vypálí voči

ready2go: no nic, já už jdu...

hoaxNeT: jo, čus

 

23:20:16 uživatel ready2go opustil místnost

23:20:19 uživatel hoaxNeT opustil místnost

 

Tomáš vstal od počítače poprvé po osmačtyřiceti hodinách nepřetržitého surfování. Jeho oči byly podlité krví a jeho obraz reálného světa byl v půlnoční tmě notně zkreslený. Zašel do kuchyňky. Tam otevřel starou lednici. Silná záře ho oslepila tak, že si musel zakrýt očí svou roztřepanou dlaní. Po chvilce hledání vytáhl mléko. Potom ho nalil do misky a doplnil ji velkou dávkou cereálií. Po pěti minutách je měl všechny v sobě. Tak to mu bude stačit na dalších dvanáct hdin, když ještě k počítačí vezme pár čokoládových tyčinek a dvoulitrovku coly. Vybral tedy zásoby ze skříňky a odkráčel zpátky ke své mašině...

 

....kde setrval až do rána. Venku už bylo světlo a mohlo být tak kolem osmi, když se Tomáš právě chystal odskočit na záchod. Ještě než vstal, ho ale upoutal banner, který se zobrazil na právě loadujicí se stránce. banner hlásal toto: Počítač v hlavě? Ano! Buďte prvními, kteří budou mít pod svou šedou kůrou mozkovou počítač, který ovládáte jen svou myslí! Pro více informací klikněte! Na Tomáše tam bylo až příliš mnoho vykříčníků, ale i přesto: toto si přece nesmí nechat ujít! Záchod počká...klikl na odkaz a začala se mu loadovat nová stránka v titulkovém pruhu se mu zachvíli objevilo: „www.neurocom.org - the computers of the future!“ a za deset sekund byla celá stránka naloadovaná. Website byla vyvedena v pěkných odstínech modré a byla animovaná, suma sumárum na vysoké profesionální úrovni, v těhle věcech se Tomáš opravdu vyznal. Čím déle Tomáš četl, tím více se na jeho tváři objevovalo nadšení. Psalo se tam o tom jak se počítač dostane do lidského mozku, jak funguje, a čím vším možným je počítač vybaven. Z toho co Tomáš vyčetl bylo zřejmé, že projekt je ještě ve stádiu vývoje a že zatím mají jen jakousi betaverzi, kterou chtějí vyzkoušet na lidských dobrovolnících. Zatím to zkoušeli jen na šimpanzích, které přinutily aby si nastartovaly internet explorer, ale pro využití všech implementovaných funkcí potřebují počítače vyzkoušet na lidech. Až když si toto všechno přečetl bylo čas zajít na záchod. Tam zjistil že kombinovat kolu a mlíko není dobrý nápad.

 

Když na záchodě dokončil to co začal a potom jej řádně umyl, usedl znovu k počítači a přečetl si celý text ještě jednou pěkně od začátku. Bylo to tam. Opravdu. Nezdálo se mu to. Potom co se vzpamatoval, zapnul emailového klienta a napsal o té senzační novině všem svým nejlepším kámošům. Samozřejmě, že všichni to byli virtuální přátelé. Tomáš ostatně od dob co odmaturoval neměl žádné reálné kamarády. V reálném světě teď měl snad už jen svého bratra a matku. Otce

neměl. Tomáš sice teď studoval informatiku na Caltecu, ale všechny přednášky a zkoušky navštěvoval virtuálně. Z lidmi z reálného světa přicházel do styku jen zřídka, občas se viděl s bratrem a matkou, jednou za týden chodil do supermarketu, jednou měsíčně ho navštívil jeho domovník a dvakrát do roka se scházel v reálu se svými přáteli z internetu, ale to bylo všechno.

Poté co napsal emaily naťukal do příkazového řádku ještě jednou adresu neurocomu aby vyplnil registrační formulář...

 

18:45:17 uživatel hoaxNeT vstoupil do místnosti  

18:45:22 uživatel ready2go vstoupil do místnosti

 

hoaxNeT: nazdar ready, tak co na to říkáš?

ready2go: co? ten počítač v mozku...no to je teda fakt hustý :-O

hoaxNeT: a zapsal ses, že to chceš vyzkoušet?

ready2go: ne, to ne, ještě se musím pořádně rozmyslet.

 

18:47:10 uživatelka one800natasha vstoupila do místnosti

 

ready2go: nazdar natasho

one800natasha: nazdar kluci jak se máte?

hoaxNeT: ahojky, dostala si můj mail?

one800natasha: no jasně, že jo a už jsem se i zapsala :-)

hoaxNeT: já taky akorát tady ready ještě furt váhá...

ready2go: no a co někoho nemusí všechny ty techno fetiše táhnout zrovna jako tebe, a vůbec představa, že budu mít něco zarvanýho do mozku je dost hnusná, ale jak jsem říkal ještě si to rozmyslím.

one800natasha: nevím jestli sis kontroloval mailbox hoaxi,ale mi před chvíli přišel email, kde řikaj kde a kdy se to bude konat, a že osmýho července budou vybírat lidi, kteří to budou testovat.

hoaxNeT: osmýho? to je za tři dny!

ready2go: stejně vás tam nevyberou, vždyť jste vymazaní maníci, kteří neustále sedí u compu...to už teda fakt vidím jak vás vyberou :-D

one800natasha: no právě, oni budou vybírat právě ty největší maníky, aby zjistili, že to funguje opravdu na všech.

ready2go: tak to se tam teda nemusím registrovat.

hoaxNeT: ready, no tak to zkus dyť už to zkoušeli na šimpanzech :-)

one800natasha: jo, když se nestalo nic šimpanzům, nestane se ani nám.

ready2go: fakt dík za podporu :-)....no tak jste mě přesvědčili půjdu do toho.

one800natasha: dobrý! takže osmýho se tady sejdeme jo?

hoaxNeT: tak jo, mějte se

ready2go: čus

one800natasha:čauky

 

 Celé ty tři dny, kdy se čekalo na zveřejnění těch pár šťastlivců, kteří budou vybráni na test neurocompů, Tomáš samozřejmě prosurfoval a propařil u her. Tom se podíval na hodinky zjistil, že vůbec není něco po šesté jak si myslel ale skoro tři čtvrtě na osm a to se měli o půl osmé sejít na chatu.

 

19:44:23 uživatel hoaxNeT vstoupil do místnosti.

 

ready2go: no nazdar hoaxi, kdes byl tak dlouho? snad tě neodpojili

hoaxNeT: ne to rozhoďne ne

hoaxNeT: hele přišlo už vám něco

ready2go: ještě ne, ale natasha říkala, že prej to má přijít až v osm.

hoaxNeT: hehe, už se těším

one800natasha: no aby ses netěšil zbytečně.

 

o čtvrthodiny později:

 

ready2go: teda lidi je osm nula dva a já jsem ještě nic nedostal.

hoaxNeT: asi nás nevzali no

ready2go: nééé, to by nám poslali email, jako něco ve smyslu sorry nebyli jste přijati tady máte dárek od nás v podobě neurokalkulačky.

hoaxNeT: i ta by bodla

one800natasha: teda lidi nevím jak vy ale mi to teď přišlo!....TY JO, JA TO BUDU ZKOUSET :-))))

 

o půl hodiny později už všichni tři s vědomím, že nanich budou testovány neurocompy seděli v hospodě a bavili se co se svým upgradovaným mozkem chystají udělat. Tomáš byl vybrán jako reprezentant mužů, Nataša jako reprezentanka žen a Robert, virtuálně ready2go jako reprezentant schizofrenika, tedy bývalého schizofrenika. Spolu s nima byl vybrán ještě jeden člověk jako reprezetant seniorů a dalších dvacetosm lidí jako reprezanti jiných psychických a duševních poruch.

 

Bylo přesně deset hodin dopoledne, všech třiatřicet jedinců sedělo okolo kulatého stolu, v jedné s kanceláří firmy Neurocom v Londýně. Za pár hodin jim do mozků nainstalují neurocompy.

"Vaším úkolem bude, jakmile vám tyto počítače jednou nainstalujeme pod vaší šedou kůrou mozkovou, testovat všechny funkce neurocompu. Chceme aby každý z vás kdo tady sedí vyzkoušel úplně všechny možnosti, které tento stroj nabízí abysme tímto způsobem mohli zjistit zda přístroj funguje na každému člověku, bez jakéhokoliv rozdílu." hovořil právě manažer společnosti Neurocom."Pokud by nastal nějaký problém tak můžeme neurocomp samozřejmě kdykoliv sundat,nějaké otázky?"

"Ehm, ano, tady, a je to opravdu bezpečné?" zeptal se jeden z testerů

"Ale to přece máte za úkol zjistit vy ne?" řekl manažer.

 

Poté co prošli všelijakými testy a kontrolami, začali je všechny jeden po druhém posílat ke spánku. Jakmile byli všichni přecpáni sedativy, začali jim voperovávat počítače do hlavy. Nokdo z nich samozřejmě nemohl nic cítit, nicméně pohled na otevřené mozky, byl mírně nechutný, a ten malý kousek kovu pevně upnutý na jejich mozek se taktéž nevyjímal příliš dobře. Ale všechny operace proběhly zcela bez problémů a poté co jim zašili rány. nechali je pořádně vyspat. Po asi třech hodinách, to znamená v pět hodin se začala většina lidí pomalu probouzet. O půl šesté už je všechny vedli zpátky do kanceláře. Všichni se zase usadili kolem stolu a za pár sekund přišel opět manažer se širokým úsměvem na tváři.

"Tak, slyšel, že operace proběhli všechny úspěšně, je to pravda?" manažer se na ně podíval, a ti všichni svorně, významně pokývali hlavou.

"Tak to jsem tedy opravdu rád. Tak a teď přejděme rychle k tomu na co jistě všichni netrpělive čekáte. Tedy teď, když máte neurocompy ve svých hlavách, můžete jen pomyslet na, že byste chtěli na internet a automaticky se vám před očima objeví okno browseru. Máte totiž v očích zabudované cosi jako projektor, což vám umožňuje vidět všechno co se odehrává v počítači přímo před očima. Počítač je tedy vybaven vším možným: browserem, mailovým klientem, textovým editorem, tabulkovým editorem, různými hrami, kamerou, foťákem, digitální střižnou, různým příslušenstvím a vše to samozřejmě běží pod Windows 2005!" manažer po konci této věty stuhl. "Ano je to tak!-Windows 2005, nejnovější verze, no není to úžasné?" kdyby pohled vraždil našli by kriminalisté na zemi mrtvého manažera s třemistyosmdesítidvěma průstřely na různých částech těla.

"To jste nám nemohl říct dřív, ani bych se nedivil kdyby se nám zachvíli před očima obbjevila hláška, že se objevila chyba a všichni by jsme padli mrtví k zemi." ozval se Robert, ostatní se taktéž netvářili nadšeně.

 

Od operace proběhlo asi pět hodinh a všichni pobývali ve velké spolěčenskémístnosti, kdesi v komplexu Neurocomu, odkud se nikdo z nich nesměl, alespoň na týden, hnout. Pořád si ještě museli zvykat na svůj počítač v mozku, nejrychleji s ním srostli asi Tomáš, který seděl na gauči spolu s Robertem a Natašou. Tak ti řeknu, tohle je pro mě vrchol blaha, hotový ráj. A úplně nejlepší ze všeho je ta virtuální realita," říkal Tomáš Robertovi a přitom virtuálně rozmlouval s dívkou z druhého konce velké místnosti. Robert, si ale hleděl svého. V klidu ležel na gauči a hrál nějakou hru. Robert, byl vůbec pořád velice klidný, i když mu bylo jen třiatřicet, on sám sebe považoval za padesátníku a taky se polde toho choval. I jeho vzhled vyvolával dojem klidu. Jeho hnědé dlouho nečesané vlasy a neholené strniště i podsadité bříško tomu nasvědčovaly. Byl pravým opakem Tomáše, který se pořád kvůli všeho možného vzrušoval, a jen málo byl na něm poznat, že už dva roky dospělý. Dokonce i malounká černovlasá Nataša, které bylo osmnáct teprve nedávno byla o mnoho klidnější než on. Teď, se ale všichni tři ohromeně dívali do blba a žasli nad upgradem svého mozku.

 

Dny teď ubíhali velice rychle, dnes to je už čtyři dny od tho co se jim do mozků nainstalovali neurocompy. Nataša, Robert a Tomáš byli stále spolu, i když většinou jeden druhého nevnímali, protože se plně soustředili na virtuální realitu, která se jím s nesmírnou dokonalostí vykreslovala před očima. Nazývalo se to Cyberversum. Byla to virtuální planeta, se vším co by normální planeta měla mít. Zatím se v nich pohybovalo jen třiatřicet avatarů, ale i tak tam byla docela zábava; šikovnější lidi už si v Cyberversu naprogramovali své domky a do detailů vyobrazili své avatary, takže vypadali úplně jako v réalu. Robert dokonce naprogramoval v Cyberversu bar, kde se všichni pravidelně večer scházeli, přestože v realité byli od sebe vzdáleni jen pár metrů. Dnes si však ovšem musela většina lidí odpočinout, protože přece jenom, Neurocomp byl napojen na mozek, takže jej i částečně využíval, takže po delším používání přišla zákonitě únava. Naše trojka se v tuto chvíli zrovna procházela po parku, v komplexu Neurocomu. Nejvíc mluvila Nataša.

"Ty jo lidi, já jsem z toho úplně  unavená, a dokonce bych řekla, že z toho tak trochu magořím, přece jenom to pochvíli začne lézt člověkovi na mozek," řekla

"No a co, teď už mužeš s neurocompem v hlavě, být ve virtuální realitě pořád, stačí se jen připojit na kapačky, pod zadek strčit nočník, a můžeš vlastně žít, jakoby v novém světě." řekl Tomáš.

"Ale taky se těším, až se dostanu domů, protože se mi zdá, že s k nám tady chovaj jako k chovancům psychiatrické léčebbny, nezdá se vám? Spíme v místnostech, kde kromě poschoďových postelí, je jen bílá stěna a k tomu ještě máme nařízené pravidelné procházky po parku- jako blázni." řekla Nataša, ale nikdo už ji nevnímal.

 

Byla jedna hodina ráno. Tomáš se náhle probudil. Přímo do Cyberversa. Snažil se někam jít, někoho tam najít, ale v tuhle dobu tam nikdo nebyl. Nachvíli se zastavil. Najednou Cyberversum pokryla mračna...a dál už si nic nepamatoval...usnul. Za malou chváli se Tomáš opět probudil, tenotkrát už do normálního světa. Začal zhluboka dýchat. Byl to sen? Nebo skutečnost? Tomáš si na tuto otázku nedokázal odpovědět. Chvíli ještě seděl na své posteli, ale potom se opět ponořil do bílého prostěradla.

 

Ráno při snídani seděl Tomáš vedel Roberta.

"Bylo to fakt divný, probudil jsem, ale přímo do cyberversa a nemohl jsem se odtamtud nijak dostat. Bylo dost hrozivý." vyprávěl mu

"To máš z toho, že seš cvok." odpověděl mu Robert. Po snídani odešel společně s Tomášem do společenské místnosti. Kromě nich tam byli jen další dva lidé, Tomáš si lehl na gauč a odebral se opět do Cyberversa. Bylo tam zase většina lidí. Tomáš jich většinu ani neznal jménem, všichni si v Cyberversu říkali přezdívkami jako na chatu. tak třeba támhle byl big_AL, tam zase nyxon735 a s ním mYa. Tomáš se vydal do Robertova baru. Sedl si na stoličku a dal se do řeči s někým. Bavil se hodně dlouho, asi tři hodiny a pak najednou....

 

Ležel na nemocničním lůžku. Rozhlédl se kolem sebe Byl tam Robert i Nataša, pak manažer neurocomu, a jeden další člověk kterého neznal. Zachvíli viděl přicházet doktora. Ten si ho prohlédl a zkonstatoval: "Tak, je to lepší, ale bude potřebovat klid, a ať aspoň na jeden den nepoužívá tu věcičku v té jeho hlavě." a zase odešel. Tomáš se zeptal: "Kde to proboha jsem."

dřív než stačili ostatní něco říct,začal mluvit manažer.

"Jste v naší firemní nemocnici, bude o vás výborně postaráno, nebojte se zachvíli budete v pořádku."

"Ano, ale co se stalo?" zeptal se.

"Byl jsi pár minut v Cyberversu, ale pak si upadl do bezvědomí, tak tě převezli sem." vyprávěl mu Robert.

"Ale, vždyť jsem byl v Cyberversu aspoň tři hodiny, dokud...dokud jsem se neprobudil." namítal Tomáš.

"Zatím nic bližšího nevíme, bude se to muset prošetřit." řekl manažer a odešel. Tomáš potom opět usnul.

 

Spolu s Tomášem na na pokoji byli ještě dva lidé, kteří měli v hlavě neurocomp, všichni tři měli podobné příznaky. Dále se už u pacientů neobjevili, žádné další známky zhoršeného stavu, a tak je po jednom dni stráveném na nemocničním lůžku pustili zpátky na své pokoje, které se ovšem od těch nemocničních moc nelišily. Kvůli tohoto incidentu se i protáhla doba, kterou zde museli lidé s neurocompem strávit a to na dobu neurčitou.

"Tohle je opravdu skvělý," rozčilovala se Nataša "takže teď tu jsme ani nevíme dokdy, takže je to tady ůplně jak v blázinci, a nakonec, ono se může stát, že si nás tady budou muset nechat navždy, protože budem jeden z dalších nepovedenjch přísně tajnejch pokusů."

"Hele, ty jsi zase sledovala moc béčkovejch filmů," řekl Robert

"Ale je to možný,"

"No, to máš pravdu, ale jak si říkala, že je to tady jako v blázinci, tak zato si svým způsobem můžete sami, vždyť vy jste blázni! A možná že i já se pomalu stávám bláznem, vůbec nedokážu pochopit jak jsem vůbec mohl na takovou blbost přistoupit."

"Hele Tomáš zase spí," odbočila Nataša

"Vždyť to říkám, je blázen."

"Víš co já už jdu spát, měj se fajn,"

"Hm, Dobrou."

 

 Ta noc byla velice zvláštní, Nataša měla sen. A nebo to nebyl sen? zdálo se že, byla v Cyberversu a mluvila s někým, viděla tam většinu lidí , které tady při testování poznala, nebylo to moc zvláěštní všichni se o  něčem bavili, sen trval dosti dlouho, Nataše se zdálo, že mohli uplynout tři hodiny. Pak se probudila...

 

A zjistila, že nebyla sama, která měla takový sen. Vlastně nebyla ani sama, která měla uplně přesně stejný sen jako ona. Vlastně celých dvatřicetlidí nebylo samo. Všichni byly dohromady...a všichni teď také seděli pohromadě okolo kulatého stolu v manažerově kanceláři. Kromě nich a manžera tam byl ještě hlavní programátor neurocompu a vedoucí lékař projektu. Jako obyčejně ze všech nejvíc mluvil manažer.

"Takže vy jste měli podivný sen?" zeptal se manažer, "a kolik z vás ten sen mělo?" dodal a okolo stolu se postupně zvedlo dvaatřicet rukou.

"Aha," řekl manažer,"a všichni stejný, správně?" řekl a od stolu se ozval jednomyslný souhlas.

"Dobře, a čem tedy ten sen byl? Třeba vy!" řekl manažer a ukázal směrem na Roberta.

"É, no tak, vlastně celý sen se odehrával v Cyberversu, nic zvláštního se tam nedělo, jen jsem mluvil s ostatníma a vlastně ani nevím jestli to byl vůbec sen, no a pak jsem se probudil a dozvěděl jsem se, že ostatní ho měli taky."

"Dobře, děkuji vám, teď se vás náš hlavní programátor, pan Hopkins, ještě zeptá pár otázek." řekl a odešel. Nakonec se ukázalo, že to nebylo pár otázek ale skoro dvě hodiny trvající výslech, když byl Hopkins s výsledky rozhovoru spokojen, odešel na poradu za manažerem.

 

"Pane zjistili jsme, že tyzážitky s poslední noci na sebe dokonale navazují," mluvil horečnatě Hopkins, spolu v místnosti byl ještě doktor Ferguson.

"což znamená?" otázal se manažer Drake.

"To znamená, že když dejme tomu člověk A mluvil ve snu s člověkem B, C, a D. A  následně člověk B s člověkem C, Mluvil člověk C ve svém snu nejdříve s člověkem A a poté s člověkem s B, čili něšlo zde o nějaký hromadný sen , ale spíš o jakousi formu telepatie." řekl Hopkins, a na Drakeově tváři se pomalu objevil výraz překvapení.

"napsal se k tomu nějakou zprávu?" řekl

"Jistě,"

"Ukažte to,"

Drake asi deset minut četl několikastránkové shrnutí předchozího rozhovoru, poté papír odložil, nachvíli jen tak mlčky seděl ve svém kožném křesle a pak promluvil: "Víte co to pro nás znamená, co to znamená pro naši společnost? Budeme první, kterým se povedlo sestavit přístroj s jehož pomocí můžeme využít telepatické schopnosti. Pokud najdeme tu "chybu" která toto umožňuje a dokážeme ji sami opětovně vytvořit, budeme se jen topit v penězích. Toto musíme využít pánové."

"Ovšem jsou tu jisté problémy," ozval se z rohu místnosti na židličce sedící a až doposud tichý doktor Fergison. "Dnes jsme museli před chvíli opětovně hospitalizovat dva z těch lidí, kvůli problémům s těmi neurocompy. A těch problémů postupně přibývá."

"Ano, ale když je budeme mít tady, můžeme je v klidu pozorovat a zkoumat. A můžeme to dělat vždycky, pokud nenastane nějaký životu nebezpečný problém." odporoval Drake.

"Ale, vždyť jim nemůžeme ty věci v jejich hlavách nechat, když teď víme, že jim hrozí nebezpečí."

"Ale vždyť s nebezpečím se tu jaksi počítalo ne? Dokonce jim bylo řečeno, že oni nesou odpovědnost za sebe."

"Ano ale tehdy jsme to nevěděli jistě, teď když jsme si vědomi nebezpečí, které jim hrozí bylo by nemorální jim ty věci nechávat v mozku!"

"Morální, nemorální....víte kolik věcí které dnes běžně děláme jsou nemorální? Vy jste doktor, že?"

"Ano, to tedy jsem"

"A vybírate od svých pacientů peníze za vaše služby?"

"Ano, vybírám."

"A připadá vám to morální? řekl Drake a Ferguson náhle oněměl.

"Takže ti lidi tady zůstanou a konec diskusí" řekl a otočil se v křesle o stoosmdesát stupňů směrem k oknu.

 

Doktor Ferguson, právě šel po chodbě směrem k pokojům, které obývali ti s Neurocompem bylo skoro deset hodin a kvůli toho rozhovoru s Drakem zmeškal vizitu, kterou normálně prováděl už v devět hodin. Jako první vždy zašel na pokoj ve jterém byli Robert, Tomáš a Nataša. Udělal to tak i tentokrát. Když vstoupil do spoře zařízené místnosti uviděl jak všichni tři opět sedí s tím podivným výrazem upřeným někam do blba. Opět byli v Cyberversu. Tak lidičky zpátky do normálního světa, je tady pan doktor! Robert i Nataša otráveně poslechli, Ale Tomáš neustále zíral s němým výrazem před sebe. Haló, mladý pane vy jste mne neslyšel? Ani tentokrát Tomáš nereagoval. Ferguson k němu tedy přistoupil a rychle jej zkontroloval.

"Ne, ne, vy jste mne neslyšel," řekl Ferguson směrem k Tomášovi, který ho ani slyšet nemohl.

 

Opět jsme v Drakeově kanceláři u kulatého stolu, tentokrát tam ale sedí nejužší vedení Neurocomu na jedné straně a na druhé elitní novináři z celého světa. Drake právě hovořil o projektu Neurocomp.

"Takže vám s lítostí oznamujeme, že náš nejnovější projekt, takzvaný Neurocomp jsme museli pozastavit, na nátlak odborníků na tuto problematiku, tak i samotných lidí, kteří s námi na tomto projektu spolupracovali. Některým z vás to možná připadá jako neúspěch, ale podle mého názoru s tímto "neúspěchem" nic nezmůžeme. Lidstvo prostě dosud není připraveno na takovýto způsob komunikace, ale, a to vám zaručuji, až bude, tak my to zjistíme jako první." pak se nachvíli odmlčel a potom dodal "to je vše, víc už vám k tomu bohužel nemůžeme říct" a odešel.

 

 Tomáš byl Cyberversu v krásném pastelově zbraveném Cyberversu, procházel se po prázdných ulicích, procházel prázdnými domy a restauracemi. A byl šťastný. A zanedlouho ho budou následovat další a další....

 

 

 

 

 

    

 

                



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter