|
|
|
Vůně ryb Autor: rybář (Občasný) - publikováno 10.6.2000 (05:32:15), v časopise 15.6.2000
|
| |
(pro lepší přehled jsem jednotlivé básně oddělil čarami)
---------------
Soumrak
Když slunce jde spát a soumrak vchází,
krajina halí se do večerního šera,
podzimní vítr korunami stromů hází,
s listy tančí, dnes tak jako včera.
Když slunce jde spát, než se ztratí
je čas dlouhých stínů, večer se blíží,
odlesky skal z kopců nad tratí
mihotají hladinou, na řeku shlíží.
Když slunce šlo spát, noc se snáší
i poslední stín se brzy rozplyne
ty chvíle mám rád, radost přináší
když barvy šumí a řeka plyne.
---------------
To je konec
Rudé slunce září
na místa zavátá časem.
Je září.
Ležím ve vonné trávě
a vzpomínám právě,
na to co Jana před měsícem
řekla kovovým hlasem:
"Včera pozdě večer,
když všechno šerem zbledne,
proč jsi tolik brečel,
vždyť kvůli jedné
svět pro tebe se nezboří".
Ve stínu stromů,
daleko od lidí,
daleko od domů,
kam nikdo nevidí,
chtěli jsme být v noci,
kdy jen budem moci.
Chtěli, neboť už je
všechno zcela jinačí.
Kdo ví, kde teď Jana
od samého rána
někde v dáli skotačí...
---------------
Útržky myšlenek
Z útržků myšlenek krátkou chvíli skládám
skoro už nevím, kde začít bych měl...
SNÍH
Stříbrné jiskření vloček mrazivého času
jako závoj ukrývajících šeď tuhé zimy
na paprscích slunce putuje v úžasu
oslnivé krásy a dělá den jiným,
lepším, který zahřeje mne na duši
třpytem namodralého příkrovu ledu
a když srdce mé se rozbuší,
vím, že už to lépe popsat nedovedu...
LES
Jako houf bojovníků v plné jejich zbroji
za hradbami svých vozů statečně čelí běsu
tak vysoké stromy pod kopcem tam stojí
ukryté ve hvozdech posázavských lesů.
Tam dobře se mi žije, dobře se mi snívá
pod strážci věků a koruny jejich šumí.
Tak jako bojovník svým kopím nebe vzívá,
vyrostly tam lesy, co uklidnit mne umí.
NOC
Pod hvězdnou nocí peřeje splavu
hučí svým rytmem a v jejich písni
vzpomínky ožívají, mám plnou hlavu
snů ztracených, které jsem si vysnil.
Na povrch vypluly zážitky minulé
až mám pocit že snad vrátil se čas
kdy tak jako kdysi za noci ponuré
stál jsem nad řekou a užíval si krás.
---------------
Věřím a doufám
Tvoji fotku na stolku teď mám,
každé ráno já ji pusu dám
a vzpomínám na tě celý den,
o tobě mám nejčastěji sen,
ty jsi moje a já doufám tvůj,
kdyby jiní, tak jim řeknem stůj,
neustále myslím na tebe,
když je vedro, i když mráz zebe,
všude, co chodím, mám tě plnou hlavu,
ve výšinách lásky s tebou plavu,
i když mezi náma dálka je,
věřím, že my dva to vyhrajem.
---------------
Vzpomínej a budeš mladší
Není to tak dávno,
co bylo všechno jiné,
kdy jsme každé ráno
vídali se u vody
a koukali jak líně plyne.
Mlha vznášela se nad zemí,
a byly to citů hody,
když oči po krajině,
jak němí
motýli klouzali nevinně.
Nikdo nevrátí ty chvíle,
kdy usmívali jsme se mile.
Nikdo, ani jeden z nás
neví, co obnáší krás
plout uprostřed řeky v noci,
připadat si jako na moři,
a být chvíli v její moci,
odpoutat se od života.
Vždyť není to žádná novota
vzpomínat, když srdce hoří.
---------------
Vzpomínky
Na zoufalství nejlepší je lék
vzpomínat na svoji první lásku.
Vzpomínám lásko na naše léto
a slzičky štěstí jak krůpěje rosy
slévají se v proud, cachtám se v něm bosý,
já dlouho lásku neměl, byl jsem bloud,
až teď na sklonku jara
poznávám, že nebýt této
chvíle v pravdě osudné,
bylo by mi dnes cudné
na vlnách lásky něžně plout.
|
|
|