V rozpacích se snažím psát na papír
Snažím se …chci vám vyprávět příběh
Říct o Zenovi, který
Měl tu možnost navštívit…
Tak poslouchejte!
Zeno se v noci vzbudil
A věděl, že je
Hledán
Otevřel ledničku
Starou, plesnivou ledničku
A vešel
Měsíční jezero jej volalo
Byla taková tma, že nic vidět nepotřeboval
Znal to ticho noci, tu vůni – ach ta vůně! Ještě teď, když o tom vyprávím se mi zasteskne po té vůni…
Sešel k jezeru
Chladnému, až nemohl popadnout dech
Přes ty mrtvoly nemohl pokračovat, chodil po těch tělech sem a tam
Až k jezeru
I ta jediná stilla maris dokáže udělat z jezera moře
Víte, podmořský svět není tak tichý a modrý
Plný klidu
Ne, to fakt ne
Jak tak sestupoval, barvy jej vítaly a poletovaly kolem něj, tančily a poskakovaly
Začínal slyšet hudbu
A celý svět se stal obrazem
Pár soch -takhle malinko- Zena nabádalo, ať jim přidá kamaráda, beránka! Ach prosím, jen jednoho!
NE, TO NENÍ BERÁNEK. MY CHCEME BERÁNKA! A chceme Ho Hned!
Zeno se vzdálil, pln vzteku
A svět zhasl, musel se vrátit
Věděl, že jim krabička stačit nebude, a tak stvořil beránka
Za zády se mu ozýval dětský křik, veselí a taky… ,agnus dei‘
Nikdy nepotkal žádnou Miu
ale věděl, když ji uviděl, věděl, že tahle, ta je Mia
neměla důvod být kýmkoli jiným
v zorničkách jí problikával čas
a zbytek oka tvořil svět
znal utrpení a prázdnotu
ale tohle všechno bylo v dáli, za skalami, pouští…
vpředu zářilo léto s podzimem
mohlo to být léto, které znala Tonička, ano, mohlo
a ten podzim, to byl Miin podzim, jen její
na chvíli se rozzářilo to jezero, oranžová získala nadvládu
a ta chvíle jej vracela pryč
znovu našel důvod, proč ještě chvíli dýchat svobodně
a cítit se, že pohltí všechny
barva a ty jedno jsou
tak ještě chvíli
vítěz
|