|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tam, kde protíná se povrchnost něžného citu s tóny ješitnosti. Tam, kde bodlák zarývá své kosti do kořenů zatracenců. Spirálou pocitů proudila kniha krve - Vtisknutých skvrn života ...
Osudovou láskou své nenávisti našels rozmar ubohosti, snad , abys do očí mých plivl touhu po smrti. Touhu bezedného stesku, jenž stáhl se k tělu úšklebkem potulným ...
Skrz stan černoušků smrti nesla se píseň bezesných úsměvů ...
Díváš se na mne ... Já budu si s tebou hrát ... Tónům vezmu hřejivý chlad ... Snad mě vyslyšíš, aspoň pro tentokrát.
Noc co noc jitřní lodí posílám myšlenky svého uzdravení, modlím se, ačkoliv nevěřím ...
Snad rozpoznám v poušti tvou šťavnatou tvář laskavosti, jenž jsi rozléval po doušcích mému osrdí.
Nezapomínám a zavírám krám vzpomínek, ikdyž opožděný zákazník lomcuje klikou.
Přestávám věřit, že cesta mých tužeb ukazuje správný směr. Snad jsem zoufalá ... Snad jsem srdce přehrála v mrazničce dotyků ... Snad jsem doufala, že zastavím tvé kroky k bráně pekelného spočinutí, jenž nazval sis svým NEBEM ...
Tak tiše spi. Dnes jsem ti blíž, než bys chtěl.
|
|
|