Maruška nebydlela sama, ale její spolubydlící odjela na víkend někam pryč. Od rána měla vánoční náladu, nechtělo se jí z postele a kvůli plné lednici zůstala celý den doma pod peřinou. Ve tři ráno si řekla, že takhle to dál nejde a šla si zaběhat. Kdo nezkusil, neví, jak je krásné za zimní noci běžet Prahou. S radostí, že den stál za to, se zabořila do peřiny a poprosila Pánaboha o hezký sen.   Ač Maruška na své okolí nepůsobila vždy zcela vyrovnaně, sama nikdy nepochybovala o svém zdravém pohledu na svět.   Odpoledne spolubydlící volala, že přijede asi až v pondělí ráno do práce. Maruška bývala  sama ráda. V pokoji si zpívala k písničkám a mluvila s Bohem.   „Každý má své mouchy a mluvit s Marií není nic špatného!“ „Marie nech toho! Co když tě někdo uslyší.“ „Nás … …svět patří nám miláčku“   Od srdce se tomu smála, stejně jako v supermarketu na dědu, kterému se asi zalíbil Mariin zpěv. Marie tehdy zpívala a přitom hledala, na krabici mléka datum spotřeby. Děda na ní s úsměvem mrkl a dal své mléko také do košíku.   Ale dneska běhat nepůjde. Zaspí ten prázdný den a nechá s něco hezkého zdát. Nejde usnout, asi proto, že se dva dny v kuse válela. Pak - dostala nápad. Celá se rozzářila.   Oblékla si šaty, které měla do kostela, otevřela svou postel (, měla vyklápěcí s úložným prostorem, ve kterém teď byl jen futrál na kytaru a igelitka na zbytečnosti). Všechny ty krámy vyházela  a vnitřek vystlala peřinou. Pak se šla do koupelny nalíčit a upravit. Zapnula notebook a pustila Verdiho Requiem. Měla ho nejradši.   Lehla si do vnitřku postele. Nemohla se tam vejít rovně, lehla si tedy mezi rohy postele. Bylo tam spousta prachu, párkrát zakašlala, pak začala dýchat nosem a přešlo to. Ještě jednou se zdvihla aby ztlumila requiem, které zrovna nahlas vyprávělo sousedům o dni, kdy mrtví budou vzkříšeni. Znovu si lehla, zaklopila za sebou matraci a radovala se z myšlenky, která dělá z dnešního dne den, na který jen tak nezapomene. Poslouchala hudbu a její teplý dech se příjemně odrážel od vrchního víka její  nové rakve. Cítila, jak se postupně vzduch kolem ní vydýchává. Koketovala s myšlenkou na spánek. V duchu si představila, jak by jí postupně umíraly mozkové buňky… … … …promítala si v hlavě nějakou látku ke zkouškám, aby se utvrdila, že vše je ještě pořádku… bylo jí teplo   …