Ó Múzo strašlivé nové doby.

Co´s životů musela zhatit

za spolčení s podobou v níž cítíš!

Cítíš každou bolest záchvěvu,

cítíš všemi mžitky v zraku,

cítíš krásou vrásek mladé ženy,

cítíš šum pěny u mořské pláže

její boj o své postavení živlu!

Tam podat krásnou růži

s pohledem (nevinného) batolete

mu hebkou dlani rozsápat?

Chceš umět naslouchati lidu?

Neb silněji bušit do slabin,

do slabin nitra jeho duše

se tenkými zářezy roztržívat

…………stále hlouběji?

Ne! Pryč s tou maskou(toho děcka),

zdaleka Tě neznají, tak jako sebe.

Svou vůli si přečti tajně, nehýbej

oběma nohama a zkus projít se

s mrazem po zádech,

po hřbetu

nostalgické tváře

při doznívání slovosledu,

na náladě přec nemůže záležet Ti.

Mocným trumfem na stole

upoutáš můj zrak

a ucítíš mé zachvění se,

ucítíš i drolící se dech

v souši úst. Každým dalším slovem si

spjata pouze k dobývání empatií,

však brány k srdci Ti zůstanou uzavřeny

………dobo…..