|
cosi na vahách se balancuje v uvyklé
rozchechtávané dávky závaží
naslepo z hrubin vychystávají kdosové
neohrožený valčík slov
a tíž rozpoutává svou spolehlivost fénixové s nějakými nohsledy
chystají se k rozpravám s negramotnou lávou
změnit své diváky
scvrklých ostrovů dění hladce bezbřehých
už čekajících jenom příděl přílivů a až nevydržíš svá tušení
svrhnou tvé loďky strachem neobydlené z mol
dříve než v odlehčeném zvonci
své ticho v kameni převážené lhostejně vrhneš do vln
odepne hejno fénixů křídla a shodí celou kůži dolů
každému jeho pírko --- jednomu kůži pravou --- jinému zkrvavený úděl
ó sladká eufúrie zatínáš
drápky
přestože pěstí modlitby zdarma sic ošetříš své neoblomeniny
žes ovšem prachem vůbec šel když cesty peřím vystlané
spíš uspávají ačkoliv měly lákat
snad najít pravou fénixovu kůži
a jeho pravá pírka rozeznat
a obléknout své rozedrané tělo do snadnějšího osudu
a padnout komu neupadne
čelící čelist
tíží do náruče napospas nezatíženým
| 
