Procitnutí Vladimíra Holana
Né, že by se setmělo,
neboť tma je nekonečná,
protože nevím, co přijde po ní,
je také nečinná.
A tak tu jsme,
slepci tápající uprostřed vidoucích zdí,
neboť i to, co je v nás
je mimo náš dosah.
A snad jen malé světlo,
které očekáváme od smrti,
nás drží při životě
a dohání nás k závrati.
Možná zbyde samota
snad její malý zlomek,
cokoliv stačí k tomu,
aby člověkem byl člověk.
Přeseli jsme rám vlastního údělu,
nepředstírám,
přehlédnout však vše, co se skrývá,
najít kousky sebe, je jak snem lesku v šeru.
A tak tu jsme,
slepci tápající uprostřed vidoucích zdí
neboť i to, co je v nás
je mimo náš dosah. |