Odbarvená nálada,

předem daný splín,

otrok podzimu,

jenž dělá, že spí.

 

Cítit jsou kapky na kůži,

odplavují sny.

Proč pláče den,

co ještě neskončil?

 

V netemném světě mlh

podivné mazlení,

když ruka plná chmur

chladivě pohladí.

 

Tunelem touhy utíkám pryč,

z jámy, co zeje nade mnou,

 tíseň a stín i chlad podzimu

v tvé vůni zaniknou.