Na Skácelce v Kéniku
Útulné prostředí prokouřených stěn,
pojalo mě do své charismatické žluti,
nejapné euforie každodenních zpráv
a zpuchřelých starostí všedního života,
nedaleko tiše umíral rozviklaný kulečník,
přestárlý pes z posledních sil sténal
uvítací árie pod nablýskaným radiátorem
a všude tekly proudem alkoholy,
jejich specifická vůně protínala mlhu dýmu
i bezvýznamné obrazy omšelých telenovel,
unavená číšnice nahodila vlídný úsměv
a nastavila již méně vlídné ruce…
fernetovými jiskrami osvícený bob
slopnul posledního čerta
a přistoupil k rozhodujícímu tahu:
„Šach mat,
alespoň pro dnešek,
zavíráme vážení!!!
|