|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Bolem ztrápené srdce:
Žár, urputný žár spaluje mou oázu něhy těžce dýchatelnou pouští víra v tebe mě opouští zkamenělou stěnou moci která ničí mé sny v noci kam poděla se sladkost z opojení?
Osud:
Démon sedmé roty zrodí se včas do temnoty pak přijde se svou bolestí s prstem v cestu v rozcestí.
Proč bolí to vše kolem tebe sedím, kouřím a přemítám!
Rozum:
Zavřela jsi podivně oči, sníš a vkrajuješ se mi pod kůži, však ty to víš bloudím kolem tebe jako ve fantazii a nemohu již být králem ve tvé vizi ten je již přece zvolen!
A tak blesk pročísl ponurou oblohu.
Rozum:
A z ohně sálá chlad za oknem mění se zvolna den s nocí a mě se chce spát. Vše svorně dýchá svobodou a mé oči již do tebe nemohou vpustit svý touhy.
Srdce:
Den bez tebe je tak šíleně dlouhý, ach tak dlouhý. Co s tím však zmoci mám, navěky v tobě usínám.
Zklamání do srdce promluvilo:
Noc spustila z oblohy tajemný svůj šat zakryla vše, co jsi chtělo milovat! Rozbila se ti na kousky skla.
Osud:
A démon sedmé roty zbrojí temno do pěchoty dnem blíží se a sílu sbírá duní pevně jeho víra spálí vše, co v moc mu skočí nic v poslání ho nezaskočí!
Mocný osud vztyčil prst a pravil rozumu:
Magie a ctnosti, láska, city, podivnosti dvacetjedna – skončí scestí vlož své city do bolesti!
Sedmero možných andělů kroutí hlavou nad prapodivností tohoto světa:
Zrozen byl hlad a netouhou ukojen i tak končí nejasnosti – rozchodem.
Rozum:
Zavírám oči, za nimiž schoulená spíš hovořím k tobě a tak hlas můj slyš je podivná cesta, plodná, však slepá stvořena vášní, zbořena vně světa obraz, stín, či již jen obrys bohyně rozplývá se mi bolem ve víně stále v sobě nemám jasno zda-li z tebe vzývat krásno!
Srdce:
Láska ve mně, jest nyní mi prokletím tíží mě to, snad bolestí se rozletím!
Sedm krkavců utvořilo v nejasné obloze zakletý kruh:
Zadržte pocity své strhé však dnes ještě vládne mocí démon roty prvé!
|
|
|