Kéž jako dotyk něžné dlaně
verše mé duši pohladí,
tiše se zasni, vzpomeň na ně,
když smutek zahalí Tvé dny.

Já jiný cíl tu nekladu si,
jen pocit štěstí rozdávat
těm, které jejich smutek dusí,
jen se slůvky si zkouším hrát...

Kolem nás zdá se býti málo
pohody, Lásky, nádhery,
prostě nic, aby za to stálo
trávit tu všechny svoje dny.

Ale to je jen klamné zdání,
co lidé sami vytváří!
Budeš se smát až k popukání,
až poznání Ti zazáří!

Ten kdo chce a umí se dívat,
pro toho je svět plný krás,
dokáže s úsměvem si zpívat,
ze života mít radost zas...