Na samotě u lesa
Minutová groteska
Ne, šéfe, to na mě nemůžete chtít! K Honigovým už ani nepáchnu. Vypadalo to jako báječná zakázka: od pohledu solidní dvojka chce domek v přírodě, nejlíp stranou od lidí. A že se mám přijet podívat tam, co bydlí teď, kdyby kus dál nestavěli nové baráky, že by se nestěhovali.
Tak jsem jela. Takový místo a takový dům jste neviděl, šéfe! Hned u lesa, výhled do kraje, nádhera! Bez toho staveniště by to byla pohádka.
Sedli jsme si a mluvili, ona pekla, nabídla mi, pohoda, ale pak začala mít divný řeči. Že jsem moc hubená a jak by si mě vykrmila, a že jsem určitě unavená a jestli tam nechci přespat. A pan Honig se taky přidal, až mě napadlo, jestli třeba neobchodujou s bílým masem. Ještěže jste zavolal, šéfe! Jak já byla šťastná, že se mám na co vymluvit a můžu odjet! Ale stejně myslím, že by mě ani nepustili, kdyby kolem zrovna nešli skauti.
A teď poslouchejte, šéfe! Jak jsem se hnala ven, zakopla jsem a chytla se dveří. Kus mi jich zůstal v ruce, tak jsem vám ho přivezla. Kousněte si, šéfe. Nebojte, je to perník.
/28/5/2007 Obratník/
|