Lin Sien Ti (Občasný) - 21.10.2008 > egil> Velmi jednoduše, základní náhled na to JAK PSÁT a KAM TÍM MÍŘIT nás dva (podle mého mínění a také cítění velmi odlišuje). Vycházím z některých tvých reakcí a z toho, jak se vyjadřuješ básnicky. Samozřejmě, že se můžu mýlit. Právě tedy "tvůrčí principy" jak píšeš, je to, co mezi námi nevykazuje shodu žádnou. A je velmi jednoduché vidět proč. To bych se zase ale dotýkal tvého psaní, a to já ne příliš rád dělám. Bylo to tu párkrát, ale reakci jsem cítil dost povýšenou, tak jsem toho nechal. Čtenářské kompetence si ponecháváš, či ne? Máš na ně právo, stejně jako můžu vyjádřit já polemickou odpověď.
Pochybnost nad svými texty občas cítím, ale to si týká hlavně formy a někdy taky "malé koncentrace na prožívané". Rozptýlenost. Ale také pak humornost toho, jak vážně jsem se bral. Občas je fajn dostat palicí, abych se viděl.
Ale už dost dlouho nejsem na pochybách pokud jde o zdroj, o přesah, který mě inspiruje. Tohle je milost, a věř či ne, vážím si jí, i když mi není zcela jasné, proč se mi jí občas dostává odkudsi. Vývoj je pro mne věcí osoby, to především, ne tolik hraní si na vývoj "pod vlivem někoho", jak jsem ostatně reagoval dříve na jeden text drfausta, doprávázený komentáři o "inspirovanosti". A tobě to klidně zopakuji. "Vývoj" jako kam? To, že použiju novou formu, či že se objeví nový obsah? Ale to je samozřejmé jako sny. Pokud najdeš ono "za", víš o zdroji, nač bys okukoval parádivce, kteří věří ve vlastní originalitu svých objevů pro světové básnictví? Spíš nevěří sami v sebe, v to, že pokud budou hledat v sobě do hloubek, dojít za své "ego", vše uvolnit, dojdou dost hluboko aby uměli vyjádřit to, co si přejí. A oč víc by mělo jít, než tímto oslovit druhého, čtenáře. Není na tom nic tak "ohromujícího", básníka jsem měl vždy přecitlivělou strunu, která může občas vydat nádherný zvuk, pokud je obdarována milostí a je pozorná. Stejně jako v mystice, báseň hodná vážnosti a lehkosti jde z hloubi sama, nepotřebuje "vývoj" - vývoj, je omyl ega, rozumování. Stejně jako v nejhlubších ponorech inspirace ze světa snů ad.
Tvůj obraz "zajímavého" je nudný pro mne, je to jako věky nedospělý sedět bázlivě u nohou mistra Holana a čekat na políbení "dospělosti", místo se prostě zvednout a říct třeba "já to vidím jinak".
Jinak: o zaslouženosti prostoty můžeš uvažovat jak myslíš, ale je to přece od tebe natolik spekulativní, jako někdejší planné žlučovité výkřiky seňora Lyryka. I kdybychom se znali celý život, těžko můžeš tak intimní rovinu u druhého označovat "nezasloužená". Pokory mám asi málo, to ale není tvá věc a už vůbec ne věc k posuzování v psaní.
Kategorické výzvy na konci tvého textu jen svědčí o tom, že kritika "fise" (ač značně provokativní, možná škodolibá a občas i krutá) nesla dost trefnosti. Jsi neuvěřitelně zahleděn do svých mínění, to mi přijde, opravdu. Jak si tu určuješ, pod mým textem, co smím a co ne. "vynech..."
Tvůj dovětek je vztahovačný až dost, takže... s úsměvem, pane básníku.