|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Seděl jsem do čtyř do rána u stolu a popíjel. Otevřený žaluzie a skrz ně volali ptáci po návratu Slunce. Přistihl jsem se jak koukám doblba. Moje pozdní večeře ležela v kuchyni. Moje specialitka. Nakrájíme masíčko a přidáme zeleninku. K tomu se musí popíjet. Ve stavu po nějakém šestém pivu, si s jídlem začnu hrát. Víno přidám, koření.....Občas je to i poživatelné.
Natáhl jsem se přes plechovky a pomalu upil ze sklenice. Nebyla orosená jako ve filmu spíš pěkně temná od prachu a ohmataná mými prsty. Znovu jsem si přihnul. Jsem unaven alkoholem, ano jsem, dokonce jsem zjistil, že to ve mně vyvolává podivné stavy. Všechny hlasy mluví do mé hlavy a na pánvi ze starých vajíček vidím podivné postavy. Tak už jenom dneska. Dneska naposled. Sedět, řvát a klamat všechny myšlenky nákypem z tuňáka. Nechci být romantickým hrdinou ani za předpokladu, že by se o mě někdo zajímal. Jaký smutný paradox. Jenom sedět a pít, čekat, že se něco stane, pronikající pohledy ve mně nechávají matnou stopu zažloutlých fotografií. Je několik žen , které bych chtěl milovat. Bez pohrdání z obou stran, jenom tak hezky plout na kře z ledu a zpívat šamanské rituály. Jenom o tohle mi jde. A o zachycení momentu. Každý další bonbon mi totiž chutná čím dál tím víc.
|
|
|
