|
|
|
Coldplay: Parachutes 2001 Autor: Tina (Občasný) - publikováno 8.7.2002 (19:13:54), v časopise 17.7.2002
|
| |
COLDPLAY : Parachutes 2001
1. Don't Panic 2. Shiver 3. Spies 4. Sparks 5. Yellow 6. Trouble 7. Parachutes 8. High Speed 9. We Never Change 10. Everything's Not Lost
Další Radiohead? Napadne vás, když si poslechnete debutovou desku Parachutes z roku 2001. Při poslechu téhle britské partičky čtyř mladíků, napadne asi srovnání i s jinými vlivy, jako například Travis nebo Jeff Buckley. Ale vliv Radiohead, je asi na téhle téměř akustické desce, slyšet nejvíc. Byli to Radiohead, kteří způsobili průlom s hitem Creep z jejich prvního alba Pablo Honey v roce 1993. Do té doby byly anglické kytarové kapely za oceánem vnímány dosti vlažně. Radiohead se svým melodickým Britpopem smíchaným s americkým grunge, dobyli Ameriku a až poté jim bylo dopřáno sklízet úspěch ve své rodné Anglii, kde byli do té doby ignorováni. Jejich úspěch ovlivnil řadu anglických kapel přicházejícíh po nich jako například Travis a právě Coldplay. V písni Shiver, která spojuje dohromady silný kytarový refrén a pomalou křehkou náladu, je vliv Radiohead asi slyšet nejvíc. Sladké falsetto a hrdelní vokál Chrise Martina připomína Toma Yorka, kterému vždy nechybělo málo k tomu, aby díky svému pěveckému projevu, pomohl povahově slabším posluchačům Radiohead na šikmou plochu. Dost ale srovnání s Radiohead. Parachutes je kompaktní deska, spojující všechny své hudební vlivy ve zdařilé transcendenci. Můžeme je slyšet na desce po malých dávkách, a názory na to, co to ti Coldplay vlastně okopírovali, se asi budou u každého lišit. Na této desce je ale nejobdivuhodnější to, ze nepůsobí uměle nebo rozpolceně. Někteří příznivci Coldplay si troufají dokonce tvrdit, že deska je vyzrálejší než Pablo Honey od Radiohead, ale to opravdu nechávám na vašem uvážení. Tato deska vás neroztančí a možná vám ani nedodá optitimismu, ale rozhodně vás provede osobitým světem této anglické party. Není to asi svět pro každého, a to je asi jen dobře. Přesto je ale stravitelnější, než významy nabitý, rozpolcený svět Radiohead. V tomhle smyslu mi připadá, že Coldplay se se svými emocemi šli projít po pláži (klip k písni Yellow), zatímco Radiohead se potopili do hlubin (klip No Surprises). Na nedostatek hlubokých emocí si ale rozhodně pocitově náročnější posluchači nemohou stěžovat. Yellow je skladba, o které všichni mluví, a která je asi největšim hitem alba. Tato emocionálně silná skladba se snadno zapamatovatelným refrénem ukazuje na pravou vášeň Coldplay. Chris Martin zpívá o nesmrtelné lásce a nezapomene se zapřísáhnout ,,I´ d bleed myself dry” (,,Pro tebe vykrvácím”). Hnací rytmus kytary jenom děla tyto emoce více zjevné. V pomalé Spies, si posluchač plně vychutná psychedelickou polohu desky, a zapřemýšlí nad posláním, které se snaží členové Coldplay sdělit. V Trouble, šesté skladbě alba, asi dívčí populace odpustí Chrisu Martinovi úplně všechno, a jestliže se tak nestane při opakovaném poslechu, doporučuji navštívit srdcaře. Počítám, že příznivci nejen britské hudby, mají tuto desku už dávno v šuplíku, pokud jim tam ale náhodou chybí, je na čase, toto prázdné místo zaplnit!
|
|
|