|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Tremušak a Narcis
Autor: muck (Občasný) - publikováno 25.9.2008 (15:23:46)
|
|  |
Tremušak byl týpek z Nepověděm, z místa, kde se o Královně noci obvykle moc nemluvilo. Ona taky do Nepověděm nechodila, ten lán půdy pro ni byl bezcenný. Jak už to ale v životě bývá, ty z jednoho pohledu charakteristicky nejbezcennější věci se stanou cennými mávnutím kouzelného proutku, který v rukou svírá Osud.
Osud, týpek s černými brejlemi, trošku přioslizký asi čtyřicetiletý švihák lazeňský (nebo je mu padesát? on už nikdo vlastně ani neví), co svou vanu pečlivě skrývá pod vhodně volený oděv, je podivně úlisný a na jeho tváři je vždycky trošku slizu.
A přesto o něj ženské stojí, chtějí mít jeho slizký úlisný penis v sobě.
Je jedno jestli je velkej a macatej, nebo dlouhej, hubenej a slizkej jako had. Báby večer při svíčkách říkaj, že jak do Tebe vleze, tak se tam tak podivně kroutí, až tě to přivede na pokraj slasti, až to z tebe udělá nepříčetnou děvku... a skončíš pološílená se svíčkou ve vagíně a podivnou chemií v sobě.
Tremušak nebyl dřevorubec, jak se všichni domnívali, ale byl hlavně malíř. Ve sklepě jeho příbytku byl ateliér, který ze všeho nejvíc připomínal černou jeskyni.
Popel a smrad, smrad k smradu, popel k popelu - Tremušak vzal do ruky štětec a maloval. Maloval zdechlý zvířata, stromy, ženský, krajiny - až jednou začal maloval úplně jinak.
Vzal štětec, namíchal barvy a namaloval touhu, rudou, červenou, modrou, fialovou - žhnoucí.
Potom maloval závist, žlučovitou a žlutozelenou, namaloval závist.
A maloval zlobu, do ruda zbarvenou s podivným stříbřitým leskem.
A tak aniž by to věděl, Tremušak všechny tyto uvěznil do obrazů.
Uvěznil a ovládl.
Ovládl natolik, že upřely se k tomu bezcennému lánu půdy, k zemi Nepověděm, oči Královny noci. Vyprahlé, studeně prázdné oči Královny.
"Jdi, jdi Narcisi a získej pro mě ty obrazy. Získej pro mě moc nad cítěným, získej pro mě moc na lidstvem."
Vyslala královna noci Narcise, čaroděje mladistvého vzhledu, který by uhranul každého svou krásou a svým charismatem.
A Narcis vzal na sebe ženskou podobu a vypravil jsem do země Nepověděm, aby zbavil Tremušaka vlády nad city a pocity, aby obral ho o jeho obrazy a posloužil tak své paní - která držela Narcisovo srdce v mrazivých okovech, z kterých nebylo možno se vymaniti ani Narcisovi.
|
|
|
