Prsty mé po klávesách bloudí
v zoufalém černobílém blues,
jež o pozornost dívky loudí,
co stojí za to. Je to kus!

Svůdně se vlní její tělo,
láká mne k tajným lásky hrám,
proč ale vraští svoje čelo
a pohled stáčí kdovíkam?

Ničí ji pohled plný touhy,
který k ní právě vysílám?
Připadám si jak lupič pouhý,
když její srdce dobývám

něžnou molovou melodií,
kterou jsem složil zcela sám!
Jak eben černé vlasy její
raději rozpuštěné mám!

A v jejích očích plápolají
nyní dvě sopky vášnivé,
a zatímco mé prsty hrají,
říkám si: Děvče, budeš mé!

Sladké tóny se dotýkají
všech strunek, co jich v srdci má,
dívky pro hudbu slabost mají,
a to je velká šance má!