|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Masové medailonky..
Byla to taková lidová hospoda. Ale vařilo se tam dobře, i různé specialitky. Navíc tam byla někdy i sranda. Šéfová pro ní měla smysl, někdy až nesmyslný.
A zrovna k dyž jsem tam byl posledně, měla jako specialitu Masové medailonky, s vypsanou soutěží o největší počet snědených. Současný rekord byl 25, vypsaný na černé tabuli za barem. Cena za překonání rekordu.. útrata za večer na hospodu.
A já měl zrovna hlad. Ten třetihorní, jak ho měli dřív vypěstovaný ti sovětští borci, trenující na podobné soutěže už od Velké Říinové Revoluce.
Samozřejmě jsem si objednal a po prvních třech medailonkách, přihl ásil do soutěže..
Prvních deset byla předehra chutˇové symfonie.. a co jsou tři věty, říkal jsem si v duchu a poručil furiantsky další žejdlik.
I po té první dvacítce to bylo ještě OK..ale pivčo už jsem si pro jisto tu nedal..
A symfonie se pomalu za čala měnit na něco jako kantátu.. Ty zrovna nemusím..( také mi lezou krkem)..
To už se u mého stolku usadila skupinka mých fanousků.. a s hokejovým pokřikem "Do toho, do toho.". mi ty tři další ani tak moc přemáhání nedaly.
V té době jsem ale začal chápat to olympijské heslo, že není tak důležité vyhrát, ale zúčastnit se….
Č tyřiadvácátý medailonek zvedl se židlí nejen mé obdivovatele, ale málem i mne.. Do směru „Páni"…
Musíš, řekl jsem s i a šéfová smazala stávající rekord a významně mávala křídou nad tabulí..
Při těch dvou posledních jsem si připadal jak o hrdina z Příběhu opravdového člověka..Morosjev to byl ??
To už stála na nohou c elá hospoda a chystala se mě vzít na ramena..
" Tak vidíte, a já m yslela, že se těch býčích kulek snad nezbavím ‚,
hlasitě prohlásila hostinská, a ze mně ty dvě poslední vyletěly jako špunt ze šampanˇského, které jsem si chtěl po večeři na hospodu objednat..
A hostinská, spokojeně napsala na tabuli zase ten předešlý rekord..
|
|
|