Chtěla bych tě znát,
s celým tvým vesmírem. Vědět o tvých představách. Jak básníš s láskou, jak promlouváš s mírem.
Jsem milovník tvých řádků a každý tvůj rým, v nich ztrácím se do edenu. vím čím, vím s kým.
Smích na rty mi maluješ, ty můj malíři bez palet. Pak hned se mi vzdaluješ hledat hezčí svět.
Pod vrstvami tlustých stěn, kam chodíš otřít slzy. Tady žiji si svůj requiem, vím, že na prohry je brzy.
Tak jednou až mě přikovají, supi zatnou drápy. Pověsti Prométhea dochovají, jak vzpomínky uvnitř mé hlavy.
Budou trhat, párat a pít. V té chvíli děkuji za tvé odpuštění. Až se v mé krvi budou mýt, jako jsi ty,tady už nikdo není.
Má duše bude hnít, před božím soudem se kát. Možná zjistím,že přestávám snít, že se dokonce přestávám bát.
Tvé jméno mám vyryté, i pod nákladem hříchů ho mám v sobě ukryté, pro vděčnost, ne pýchu.
|