|
|
|
| |
"Nemůžete zničit někoho, kdo měl takový sen jako já".
Odžibvejský válečník
"Vyzvěte své sny. Nedaly vám nic, co by nám pomohlo?"
Z legendy o Vinabožově cestě
V dobách, kdy se ještě sny braly vážně, se i v Evropě pěstovalo umění jejich výkladu. Zbytky různého původu, které se z něj udržely, byly zbaveny souvislostí, pokrouceny, smíchány a zapsány do snářů. Možná jsem četl špatné snáře, ale sny se mi podle nich neplnily.
Jako všechno vědění, i výklad snů kráčí s dobou a je třeba přijmout postoj k různým teoriím, jež se objevily s vývojem psychoanalýzy a podle nichž rozhodující úlohu hraje podvědomí. Ať je však přijmeme nebo odmítneme, nic to nemění na skutečnosti, že sebepřesvědčivější výklad - pokud není tak daleko, aby se podle něj daly předvídat konkrétní sny - není ničím víc než volnou interpretací roztodivných sil, které si s námi pravidelně hrají, aniž bychom měli tušení, odkud pocházejí. A tahle skutečnost nám dává prostor přijmout i takový výklad, jehož základní pohnutkou není znepokojení z neznámého, ale úcta k němu.
Pokud je mi známo, nikde sen nepožíval většího významu a důležitosti než ve staré Americe. Zlehčující úsměv, s jakým vyprávíte příteli svůj včerejší sen, je pro Indiána něčím zcela nepatřičným. Sen byl odrazem druhé, vyšší úrovně skutečnosti, v níž se mohla duše občas pohybovat. Je to stav podobný tomu, jakého dosahovali šamani, aniž by k tomu ovšem potřebovali spánek. V takovém stavu duše nabývala schopnosti vidět věci vzdálené nebo budoucí.
Přestože tu byla jistá symbolika založená na kulturních tradicích, výklad snů byl (narozdíl od nových výkladů starého světa, které se zvrhly v šarlatánskou mystiku snářových symbolů) většinou velice přímý, i když ne vždy jednoznačný. Velice často se jednalo o návštěvu bytosti - strážného ducha, která měla k osobě konkrétní sdělení. V ostatních případech zkrátka platilo, že skutečnost jeví sklony k tomu, co ukázal sen.
Poselství, které sen přinášel, bylo nedotknutelné, a jen hlupák by je přehlížel. Sny řídily život Indiána. Sen byl vážným důvodem, proč se vydat na válečnou výpravu, a stejně vážným důvodem, proč jí zanechat. Důvodem, proč požít určité jídlo nebo proč se určitému druhu jídla vyhýbat. Dokázaly říci všechno, takže měly nejrůznější charakter.
Sny prorocké říkaly, co se stane. Traduje se například sen ženy, která viděla příchod Evropanů: muž vystoupil na pobřeží, v jedné ruce držel meč a v druhé kříž. Tutéž ženu vyzval v jiném snu duch (manido) k letu napříč kontinentem, kde již stály nové železnice a města.
Sny radící a varovné říkaly, co by se mohlo stát a jak toho dosáhnout nebo naopak čemu je třeba se vyhnout. Tak mohl muž dostat varování necestovat v noci nebo nejíst losí jazyk.
Sny pomocné a inspirující dávaly návod a inspiraci. Vyskytl-li se ve snu předmět, který tam měl význam užitku nebo pomoci, Indián si neváhal vyrobit jeho repliku nebo nakreslit obraz té věci (či tvora) na pokrývku, vyrýt si ho na hlavičku dýmky. Předmět tak čerpal kouzelnou moc z vyššího stupně snové reality. Jeho účel v tomto světě pak vyplýval z jeho významu v kontextu snu. Sen mohl rovněž dát vnuknutí použít určitou bylinu k léčbě nebo k jinému účelu. Ostatně všechny kulturní znalosti se prý lidé naučili ze snů.
Sny síly byly ty nejmocnější. Byly to sny, na jejichž základě osoba nabyla specifické schopnosti (v lovu, v boji, v magii nebo v čemkoli jiném), a to buď díky vědomostem ve snu obsaženým, nebo díky samotnému faktu, že se tato věc zjevila ve snu, nebo způsobu, jak se zjevila. Sen síly většinou vyžadoval zvláštní přípravu (půst, samota, meditace). Neobjevil se častěji než párkrát za život, ale jeden takový byl potřeba k tomu, aby se stal z chlapce muž nebo z dívky žena. K tomu účelu vyhledal chlapec (dívka) zvláštní, opuštěné místo, kde se pak tři nebo čtyři dny postil, dokud jej nenavštívil duch (většinou to byl duch zvířete), který ho měl obdařovat mocí po celý život.
Sny, které dávaly sílu nebo trvající radu, s výjimkou posledně uvedeného, se nikomu neprozrazovaly (třebaže obrazy ze svých snů nikdo neskrýval), jinak by pozbyly moci. Jenom stařec na smrtelné posteli se uvolil prozradit synovi sny, které ho vedly životem.
Umění snít se Indiáni učili odmalička. Bylo ctností, když chlapec místo misky se snídaní uchopil popel z ohniště a načernil si jím tvář na znamení, že toho dne nic nevezme do úst.
Každý sen, který se zdál mít význam, si Indián pamatoval. Nepoužije-li ho zítra, použije ho jindy. Síla snu byla stejně reálná jako síla vystřeleného šípu. Nepochybovalo se o ní.
***
Poznámka na konec: Odvážil jsem se tu mluvit o Indiánech obecně, ačkoli zde popsaný model pojetí snu pochází od kmene Odžibvejů. Způsob, jak jsou sny pojímány u většiny ostatních severoamerických kmenů, se liší v detailech (a v síle prožitku), nikoli však v podstatě.
|
|
|