|
Větrný vír
- uprostřed jediný bod ticha
jako hrot - ještě dokud
dýchá budoucí nicota.
Krk spojuje tělo a hlavu
- tak dokud dýchá, asi srdce
by mělo ptát se víření toho,
co už bylo a taky naopak.
Je to tak přirozené jako
nebýt po popravě.
V hlavě je tělo a tělo je v hlavě.
Dusáme zpocení myšlenkami
a zbabělost smrdět nepřestane
- ani po letech
všechno je přítomné
a létáme, abychom někdejší
přítomnost beze slov znovu
oživili - trošku černí, trošku bílí
a srdce nám bije v pouhých představách
a hlava sílí
tělem - a taky naopak.
| 
