Zas přivedla si domů návštěvu

z hospodské vernisáže.

Malíře pokojů.

Co na tom, už nemůžeš si vybírat,

múzami dávno opuštěná.

Jsme králové evoluce,

vykřikoval ten odpadkový koš,

ale zubil se spíše jako králík.

Králík kamarádky Alenky

za zrcadlem Tvé ložnice.

Všechno bylo tak nějak zpomalené.

Louis Armstrong hrál z Tvého starého gramofonu

na trubku s dusítkem dnes nějak falešně.

Všechno bylo tak nějak zpomalené.

Neměla si mu říkat o tom zrcadle.

Teď ten malíř pokojů

nechal krvácet ruce na Tvé první plátno.

I z tvých očí rozlila se krev,

protože slzy už si vyplakala.

Je vymalováno.