|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
V poduškách bělma ukryté skrz křoví řas se potají Tvé oči perlám podobné nevinně na mne dívají...
Však dobře vím, že vzápětí mé srdce touhou splašené zasáhne blesk, co vyletí z Tvých krásných očí, děvče mé!
Marný boj, předem ztracená šance, že bych jim unikl, Tvůj pohled velkou sílu má! Již do srdce mi pronikl...
Štičí šupinku pro štěstí mnu si a Tebou okouzlen věřím, že se mi poštěstí verši popsat Tvou krásu jen,
neprozradit hned o čem sním, jak osudným je mi Tvůj zjev, a za nic již nevyměním Tvé vnady, něžný vílí zpěv...
Již jsi mne touhou ranila, rusalko, která tančíš tmou, jen Tebe chci mít, má milá, mým srdcem něžné city jdou.
Měsíc se culí za mráčky, bez ostychu se veselí i hvězdy (bez vší vytáčky!), když zří, kterak se tetelí
mé srdce touhou po Tobě, ač skrývat snažím se, že Ty má vílo v lidské podobě, kráčíváš napříč mými sny.
Jsi jediná, kterou chci já, s Tebou smysl mají mé dny, tré teček skrýt mou Lásku má... (Snad vrba o ní nepoví!) ************************************************************************ Ataque:
Ze šupin štičích šiju šat, z vodních řas vláknem zeleným, a budu splavu naslouchat, než-li noc rozplyne se v dým!
Raci mi svými klepety zhotoví střih dle přání mých, výšivkou budou hvězdné sny o očích hnědozelených!
A botky rudé (dle módy!) já ušiju si, milá, též, na Tebe pět budu ódy, pentličky něžné dostaneš...
Ve vodním světě budem pak jak v akváriu spolu žít, já budu pro Tě básně psát, ty půjdeš manu uvařit!
nektarem božským doplním pak ten náš skvělý hodokvas, šťasten se k Tobě přitulím na loži z hebkých vodních řas!
Až houf zelených vodníčků si s hejnem rybek bude hrát, já vrbovou píšťaličku jim půjdu, Lásko, vyřezat.
|
|
|