Víra je vždy jedinečná a vždy stejná, každý sám sebe musí obhajovat před Bohem, věřit se samozřejmostí křováka, že svět byl stvořen, a že jeho je ta cesta pokud se na ní s jedinečností života setká, protože pak vše je důkazem a člověk je jen pouhou žasnoucí evidencí často velmi smutného a přitom snad vždy i trochu veselého života, daru, který mu byl poskytnut, stvořen z hvězd. Života překvapivě příliš často bojujícího v dnešním tak hojném a mírumilovném světě, kde se již nabízí zlenivělému publiku snad jen jediná provokující otázka. Proč? Smutek televizních obýváků všech cenových kategorií.

Je velmi těžké být věřícím v tomto světě zvláštních liturgických virgulí na jedné straně a poblouzněného vyšťaveného mechanistického materialismu na straně druhé. Přitom jen čím dál více zjišťujeme jak je svět úžasný, vědo, máš li čisté svědomí? Kdo je bez hříchu? Dochází však k nějaké nápravě? Jsou slyšet srozumitelné a čisté hlasy, které dávají naději? Asi by měly, asi určitě, jsem o tom přesvědčen, však jsou skutečně slyšet? Volání v bouři.

Proč máme být svědky duchovního ticha v řevu afér a aférek, proč nelze sdělit pravdu, proč máme být svědky postcivilzačního úpadku? Proč se má historie zase opakovat? Proč se zdá být vše beznadějné? A koho se na to máme ptát?

Přísloví 1,1-33

Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
Kdyby tě přemlouvali: "Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy si naplníme, spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec" Můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.

…

Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:

"Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
Prostoduché zavraždění jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého."