Režisér Jan Hřebejk se po několika „vážněji“ míněných snímcích vrátil ke knihám Petra Šabacha, a natočil další ze svých humorných ohlédnutí do let minulých.
Ve filmu U mě dobrý nás tentokrát zavádí do devadesátých let, konkrétně do roku 1993.
Sledujeme životy partičky kamarádů, kteří se scházejí v zahrádkářské kolonii v pražské Libni, povídají si, hrají karty či loví ryby. První část, kde se seznamujeme s jednotlivými protagonisty, mezi nimiž nechybí někdejší varietní kouzelník či propuštěný vězeň, je bohužel trochu příliš dlouhá a bez děje. I když tu samozřejmě najdeme i vtipné momenty – například ten, kdy se jeden z nich zdánlivě bezdůvodně přestrojuje za kominíka, abychom posléze zjistili, že jeho jednání má dobře promyšlený důvod.
Ve druhé části pak sledujeme, jak se kamarádi sjednotí, když onoho falešného kominíka okradou populární „skořápkáři“ o veškeré úspory, a díky spolupráci a zejména umu bývalého kouzelníka dostanou peníze zase zpátky.
Tenhle princip, běžný v zahraniční kinematografii, u nás není příliš často používaný, proto si už nápad zaslouží pochvalu. Navíc s ním film získává konečně spád a dynamiku. Na druhou stranu dělají protagonisté banální chyby („On dělá, že pije, ale vůbec z něj netáhne“), které divákův údiv nad jejich výborně promyšleným plánem, plným převleků a podvůdků, umenšují. Závěrečná pointa pak příběh spíš oslabuje, než že by mu dodávala gradaci.
Do příběhu navíc zamontovali Hřebejk se scenáristou Petrem Jarchovským také mírnou kritiku dobových jevů – mládeže, která brojila proti MacDonaldům jako symbolům zkažené komerční společnosti, nebo nadšených dealerů „zázračného“ zboží. Jejich výsměch je ovšem poněkud příliš prvoplánový.
Mnoho naštěstí zachraňují velmi slušní herci – Bolek Polívka coby kouzelník nebo Jiří Schmitzer, kterého tu máme po televizní Vlně podruhé za sebou možnost vidět v úloze „zestárlého hippíka“. V tragikomických rolích zaujmou spolehlivý Vladimír Javorský a zejména Miroslav Vladyka coby onen okradený nešťastník.
Hřebejkův poslední film tak dobře evokuje ospalou náladu kamarádů u řeky, přinese pár veselých chvilek – ale ne o mnoho víc.
|