kapka vína ukryta v pádech
apoeticky řečeno: pravda bolí
též předstírat úsměv
Z rádia zní ticho
rezonuje po zdech…
…a já a tělo mé
po kalužích spolu lovíme
Tvé duše střípky
černé
_jako lentilky
zatímco naše stíny sledují
iluzemi v žaluziích
světa parodie v parodiích…
a tak znovu a znovu!
zbůhdarma po loužích
lovím blaživé štěstí
tu chladnou podkovu
to je něco jako
proti zdi tenis hrát
jako ženu věčně
milovat
…zatímco z rádia
trčí cizí vlasy
a Tvé jemné obrysy
oběsil čas
a odpověď zní: nic
na otázku: co zbylo z nás?
To radši pověsím poetiku na hřebík!
a pod ztrouchnivělými víčky prozřím
že každá bytost je labuť
hledající bílé hnízdo
v iluzích a tmách
a Ty
znovu a znovu
zbůhdarma po mých ze slz loužích
tančíš
zatímco já předstírám úsměv
chladné ticho
rezonuje po zdech
