Co to děláš Plávo?
Ale, plej je nejlepší to autsolsovat, tak dělám ceduli.
Ukaž...
Tady, podívej:
LENDL & HOPKILK WANTED
Hmm, pěkný. Já bych to ale ještě tlochu vycentloval. Asi takhle:
LENDL & HOPKILK WANTED
Seš doblej Mílo. Supl. Kolik jim za to dáme?
Za co?
No když je najdou.
Aha, no...jakej máme badžet?
Zavolám šéfovi.
Šéfe, jakej máme badžet na Lendla a Hopkilka? Plosím? Jo, hlavně splnit plán. Lozkaz šéfe.
Hmm, má zase doblou náladu. Ani nenadával, jen šíkal, že hlavně splnit plán.
Tak co tam napíšem?
Já bych to napsal asi teda nakonec takhle:
LENDL & HOPKILK WANTED
REWARD $ 100,000
Tolik píšou v těch kovbojkách, bum, bum, plásk, jako když se chytá padouch.
Ale my teď hledáme kolegy judly a ne žádný padouchy.
No plávě…
Tak jdeme za šéfem.
[Ťuk ťuk]
Kdo mi to tu loupe pelníček?
To jsme my, judlové Věšíš a Kšivohlavý šéfe.
Tak pojďte, co zas potšebujete?
Chceme to autsolsovat a záloveň dát incentívu odměnou, odměnu incentívou šéfe.
Splníme plán?
Hmm, snad jo šéfe.
Dejte sem tu ceduli člověče...
[5 sekundové ticho]
Co je to za písmo?
Tajmz ňů loumen šéfe.
To je náš kolpolátní styl?
Ano šéfe.
A velikost písma?
Čtyšicet vosum šéfe.
Ksaklu, to nevíte, že od všelejška se změnila velikost písma plo všechna naše oznámení týkající se osob pohšešovaných?
Hmm, to jsem si teda nevšim‘. Já pšemejšlel, co s těma dvěma co se ztlatili šéfe.
To mě nezajmá - za pět minut budete zpátky s cedulí, jinak máte výstlahu plo neplnění placovních povinností Kšivohlavý.
A jak zalovnávat písmo? Je to takhle vpošá...
Plyč! A lychle!
Ksaklu, co teď Mílo?
Težko ladit, děs běs.
Tak mu to pšehodím do padesátky. A jaký lozpaly mezi šádky?
Jaký lozpaly?
To se ptám já Tebe.
Aha – já nevím, co je to lozpal.
Šádkování. Necháme to singl?
Jo, a už mu to pošli, lychle...
[asi za minutu]
Hele, Ellol píše zpátky, že jsem plej jinak myšlenkově nastavenej, nesoustšeděnej, a plo pláci v plávní filmě plo něj více méně nepoužitelnej. Tak to je teda nanic. Já snad vezmu tu pláci uklízečky. Aspoň si něco pšivydělám k tomu mizelnýmu platu judla. A stejně nikoho nemaj. Plý tu byly včela dvě, se podívat, co to je za pláci. Ani je nepustili do budovy – jedna byla namol a ta dluhá šla na ulici do keše na záchod. Stlašný... To bych mohl zvládnout, ne?
Jo, to bys moh, budou mít všichni ladost. Jen nevím, jak se bude tvášit šéf...
[kde se vzala, tu se vzala uklízečka]
Ahoj Pravoslave, tady jsem Ti to přepsala, co máš fasovat.
Jé, ahoj má dlahá, co Ty tady děláš? Co ta naše kůlna? Ještě stojí?
Nesu Ti ten seznam.
[a zase zmizela tak rychle, jak se objevila.]
Na papíru stálo jen:
Fasování – úklid.
Každé úterý v 17:00, -1. podlaží ve skladě paní Nováková
jar
mýdlo
houbičky na nádobí
houbová utěrka na nádobí
REWO WC
zelené kostky do WC
utěrky na ruce
toaletní papír
rukavice
vůně do WC
pytlíky na vložky na WC – dámský
velké pytle na odpad
pytlíky do košíků malé
hadr na podlahu
pytlík do vysavače
lesk (modrá vodička) na sklo
hadr na utírání prachu
gumové rukavice
Nástup – zítra.
“No, tak to se nám to zase pěkně zašmodlchalo,“ povzdechnul si hlavní hrdina JUDr. Pravomil Křivohlavý, opřel lokty o stůl a vzal svoji hlavu do dlaní. |