“Já mít trpaslíka, tak mi snad vyroste!” Tímto na první pohled možná bezduchým vzdechem vyjádřil kdysi kdosi svou hlubokou myšlenku zaobírající se věčným a vděčným tématem osobní smůly. Nevzpomínám si sice už, kdy jsem se s tímto výrokem poprvé setkala, ostatně je to už dlouhá doba, ale od samého počátku, co jsme se vzájemně poznali, sblížili jsme se natolik, že jsem jej přijala za vlastní. Bez ohledu na to, jestli byl autorem tohoto citátu čínský myslitel, Sněhurka nebo můj otec (spory se vedou dodnes), tvrdím, a to, podotýkám, s nejhlubším přesvědčením, že onen člověk byl genius v pravém slova smyslu, neboť konečně dokázal z abstraktna udělat hmatatelnou podstatu, definovat tu věc, jež stíhá každou desátou rodinu na světě, mezi nimiž má ta moje rovněž své čestné místo, a převést tak konečně veškerou odpovědnost za nepřízeň osudu na konkrétní bytost – trpaslíka.

Když jsem tedy konečně pochopila, jak se věci mají, stala se pro mě záhy tato pohádková postavička horší noční můrou než pro Skota Vánoce a reklama na nejmenovaný ovocný nápoj vyvolávala ve mně pocity značně smíšené.Pro vás je trpaslík možná i nadále jen stvořením s dětsky nevinnou tváří, pro mě však od té doby jednou provždy ztělesněním všeho nezdaru a zlomyslnosti.Jeho dvě nejtypičtější vlastnosti, oddanost a smysl pro důslednost, dováděly mě svého času téměř k šílenství.

A tak když jednoho dne naši rodinu prostě opustil, měla jsem pádný důvod k radosti. Zatoulal se ve světě a já si byla téměř jistá, že se už nevrátí. Bohužel člověk si nemůže být ničím jist, neboť životní epochy střídají se jako pruhy na zádech zebry, a tak se před nedávnem stalo, že se náš starý známý opět vrátil domů. Trpaslíkův návrat, poklidný asi jako hurikán Andrew, pocítil nejvíce můj (již výše zmiňovaný) otec. Stal se obětí zvráceného smyslu pro humor, pod jehož nátlakem se v konečné fázi morálně zlomil, ale já mu to rozhodně nemám za zlé, protože každý, kdo se pokouší zvítězit v souboji odehrávajícím se na půdě technického pokroku, má jen pramalou šanci vyváznout se zdravou kůží, obzvláště pokud si naivně myslí, že může být úspěšný (proto upřímně radím: nevěřit, nedoufat a především nemyslet).

V našem případě stála na počátku konce poklidných dní obyčejná zásilková služba, spolehlivý producent malých technických zázraků, které se sice na první pohled zdají být neškodné, avšak pravda bývá obvykle na opačném pólu. V první etapě Šmudlova ničitelského plánu jsme se takto setkali s návodem, jehož znění bylo “vyvrtejte si”. Vzhledem k tomu, že jiných údajů se nám nedostalo, připomínali jsme ve snaze znovu objevit věci již dávno objevené postavu strýce Františka z Jirotkova Saturnina. Důležité však bylo, že tak jako nouze naučila Dalibora housti, stali jsme se nakonec mechaniky profesionály. Nicméně pro mě byla tato událost dostatečným varováním, abychom další objednávku neriskovali. Táta však zastával názor jiný a rozhodl se znovu zkusit štěstí.

Po nějakém čase se tedy v naší domácnosti vyskytl další “balík plný překvapení”, jenž v sobě ukrýval nejnovější prototyp prádelní šňůry. Jednalo se o jakousi mechaniku, která se, pokud vše funguje, jak má , dá spustit k podlaze a zase vytáhnout zpět. Po předešlé zkušenosti se převážná část rodiny od všeho distancovala a v inkriminované době, v níž se táta střemhlav vrhl do bitvy za lepší prádelní zítřky, našla si tichý a bezpečný úkryt. A dobře udělala! Když po několika hodinách pečlivé práce táta se širokým úsměvem oznámil, že “už je to hotovo”, uvedl před našimi zraky onen zázrak do provozu, a ten se pod tíhou zodpovědnosti zřítil přímo k zemi, přesněji padl svému stvořiteli na hlavu. Tomu se sice ani tehdy dobrá nálada zcela nevytratila, ale původní ideály a věčný optimismus přeci jen utrpěly nějaké šrámy.

Do třetice všeho zlého předložil nám milý trpaslík pro změnu další typ povedeného návodu. Na rozdíl od toho prvního sice obsahoval veškeré potřebné informace, ale přesto nebyl k ničemu – byl v maďarštině. Tato pověstná poslední kapka způsobila, že číše trpělivosti přetekla, poté otec proklel celý svět a se službami na dobírku definitivně skončil.