* Prolog * Kdybyste byli hodný. Kdybyste ASPOŇ byli HODNÝ! Kdybyste nosili hezký známky! Kdybyste nemluvili sprostě! Kdybyste se ASPOŇ báli, že vám nařežu... kdyby mi pak aspoň vždycky nebylo do breku —
* Roztažená kolena jí občas dovolí na všechno zapomenout *
A zas jako dávno... hned hřeje — hned studí pak ze sladké slanou — — prý zábava chudých ?!
A přijde zas zítra? Už Koukejte chrápat! Kde po každém proč hledat ztracený... nápad
A jak tichá pošta, již zavřeli v kruhu, se z šepotů vytrácí ozvěna... Dluhů!
Neb ceny jsou stálý (když jsou stále tužší) A k svačině přibalit — — náhradní duši!
Hned je to jak příboj, sled vln, in-for-ma-cí a hned jak loď na obzoru co k přístavu se... vrací?
Jen ty oči z přízemí, co život si hnusí zas vědí, kdo další byl. Vždyť dala jen... co musí
A je to jak vzlétnout! Jak zeleň semaforu! Je to jako únik! Pryč přes hraniční závoru!
Modř moří, klid lesů a ve studu sněhu snad sama si vrací tu rozdanou něhu
A raněna válkou, z níž smutný je návrat, vpřed pánevním koncem pak ráno zas vstávat.
Vzpomínka na H.M. duben 2008
|