|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
V tom moři dnů mám tisíc snů,
o nic v nich nejde.
Zdá se mi, že jsem večernice,
k obědu že jím slunečnice
a snídám večeři,
vždyť o nic neběží.
Za chvíli bude zase den,
pomine tenhle sen
a vystřídá ho -
další prosím!
V něm tančím v světlech neónů
a trousím kolem slůvka pardónů,
pak bosou nohou kráčím po jehličí
a tudíž bolestí ze spánku křičím.
Tak dost. To byl jen sen.
Ráno pak s lehkou chůzí
už si jen těžko vzpomínám
a příští večer znovu vyzývám
své noční múzy:
loďky a vesla vodu čeří,
slunce se od vln odráží
a malinkatý závaží
nám po vteřinkách měří
náš krátký? dlouhý? mezičas
a radí: zpomal, přidej zas,
zabírat rovnoměrně.
Každý zvlášť
by byl jak plášť
ve větru
bez svetru.
|
|
|