Jdu městem ,
když tu zebru zřím!
je to divné,
ale už ničemu se nedivím.
proč také?
vždyt já viděla jsem zázraky
a jaké!
ovšem po chvíli
zjistím,
že se můj zrak nemýlí
a zebra mi leze oknem do bytu!
je sice mnoho zlodějů a prevítů,¨
ale zebra tvor loupeživý ?
jdu blíž
a zjistím,
že tento vjem je lživý.
Jsem z těch,co na krátkozrakost doplácí,
nosit brýle se vyplácí,
zatápu v batohu
najdu brýle a vyndám je z pouzdra-
jejich brlohu.
Najednou otvírá se jiný svět,
co předtím šmouha v dáli,
nyní hezký květ.
Podívám se na tu zebru,
Která je tak troufalá-
Vždyt kdo to viděl,
Aby zebra do okna šplhala.
dívám se, mé oči žasnou
že přehlédly skutečnost nyní jasnou.
Však možná by lepší bylo,
kdybych brýle sundala
A neviděla tedy to,
co s nimi jsem uzřela.
Kdepak zebra!
Světe div se,jakou smůlu mám,
zlodějíček v pruhovaném
zavítal k nám.
Chci zavolat policii ,o vězni jim říci,
ale nemám mobil v kapse,
V bundy rubu ani v líci.
Okolo mě prázdná ulice,
nikdo nikde
A mně před očima vyvstává police,
kde mám mobil,svoje peníze,šperky a cennosti,
Ty věci jsou zcela na očích,ke zlodějově radosti.
Co teď?
Není jiná možnost,
(aspoň já ji nevidím),
Než že vrazím do bytu
a zloděje zadržím.
Jak říkám, tak udělám,
pro strach uděláno mám.
A tak do bytu vbíhám
a najednou vnímám,
že zloděj je ozbrojen.
chci přemýšlet,jak z toho ven-
ale je pozdě.
Zloděj vytáh pistoli
Rána
A už nic nebolí.
Poslední má myšlenka:
Doufám,že ji chytí,
Hnusnou zebru s pistolí… |