Vlak (dale jen “vlak”) mě vážně baví. Jezdím s ním z výchozího bodu mé cesty, tedy z libovolné zastávky A (dále jen "A") do cíle mé cesty, tedy konečné zastávky Z (dále jen "Z"). Upozorňuji, že jak A, tak i Z se mohou pokaždé lišit, ovšem vždy platí, že A nikdy není Z.
Vzdálenost mezi A a Z (dále jen "cesta") asi, jak logicky podotkete, lze překonávat i jinými dopravními prostředky. Automobil (dale jen “auto”) však nepřipadá v úvahu, protože žádné stále nemám a zatím ani nechci mít, jelikož mi jeho využívání připadá neekologické; podnikat tyto cesty na mém jízdním kole s tou spustou zavazadel, kterými jsem sem tam obtěžkán, mi připadá též téměř nemožné; motocykl (dale jen “motorka”) nevlastním a malý motocykl (dále jen “malá motorka”), tedy takový ten do 50 kubických centimentrů, na který bych měl alespoň řidičský průkaz, rovněž nemám. Takže auto, kolo, motorka i malá motorka jsou mimo.
K dispozici mi tedy zůstávají jen prostředky meziměstké hromadné dopravy. Když vyloučím dopravní prostředky hromadné dopravy v našich zeměpisných šířkách zatím nerozšířené (jejichž rozšíření na druhou stranu nelze v budoucnosti vyloučit - jejich rozšíření by mohla způsobit náhlá změna klimatických podmínek zdejšího prostoru či změna imigrační politiky ČR v rámci EU - v tu chvíli bych tyto nové možnosti samozřejmě zvážil, ale teď je nechci a nebudu diskutovat či apriori odmítat, zahazovat či jinak shazovat), zbývá tedy pouze možnost cestovat vlakem či autobusem (dále jen “autobus“). Pokud jde o letadlo (dále jen “letadlo“) a jeho využití v meziměstké dopravě, tedy například na cestě mezi Prahou a Brnem, tak to je ještě více neekologické, i když se říká, že snad nejbezpečnější. Přiznávám, že s tím nemám žádné zkušenosti. To je pro mě zbytečný luxus létat letadlem. Pokud už bych si tento luxus mohl či chtěl dovolit, možná bych i přehodnotil ten názor na to, proč doposud nemám automobil a vymyslel bych si asi důvod jiný. Svést odmítnutí automobilové dopravy na ekologii mi připadá nejjednodušší a zároveň možná stoupne moje popularita (která by se mohla transformovat do zvýšeného počtu doporučení či bodů) u některé části mé čtenářské obce, ale možná, že pravým důvodem je můj nedostatek finančních prostředků. Každopádně se chci zabývat pouze volbou mezi dopravou autobusovou a vlakovou, zbytek tohoto zamyšlení berte tedy prosím pouze jako plácaní a zároveň jako snahu o to zaplnit zajímavým způsobem prostor a zaujmout čtenáře pro změnu moji upovídaností, která je mi v soukromém i v pracovním životě, když se zrovna nezabývám psaním, bližší než strohost, jak by Vám mohli moji chudáci nejbližší přátelé, které neustále nutím mě poslouchat, bohužel potvrdit.
Tedy dobře. Musím souhlasit, že autobus je někdy při cestování pomalejší a někdy zase rychlejší než vlak a někdy je to zase naopak. Nezáleží ani tak na vzdálenosti mezi A a B, ale na tom, zda mezi těmito body vede na jedné straně jednokolejná trať či mezinárodní koridor, na straně téměř druhé polní cesta či dálnice.
Pro to, proč bych měl volit spíše autobus nežli vlak, mám hned pár důvodů.
Zaprvé: Na autobus - alespoň dle mých zkušeností, ještě z období kdy jsem oba dopravní prostředky využíval s téměř stejnou pravidelností a četností, protože jsem neměl zkušenost, o kterou se právě snažím s Vámi podělit, tedy na autobus se dá spolehnout lépe, co se týká dodržování jízdních řádů. Nebo to v té době alespoň tak platilo. Dnes mi již chybí aktuální srovnání.
Zadruhé: Druhým důvodem, proč bych měl využívat spíše autobusu je fakt, že od té doby co jsem začal využívat více vlaku jsem zjistil, že tarifní řády Českých drah (dále jen “ČD”) jsou poněkud zmatené, či přinejmenším mírně nepřehledné. Jelikož se v nich strašně špatně orientuji, platím za stejnou cestu o desítky procent více než další lidé sdílející se mnou kupé. I moji přátelé mě podporují v cestování vlakem a vyprávějí mi o nějakých bankách či různých slevových kartách, ale ty zase mají takové množství různých omezení, že se v celém vesmíru terifního řádu ČD zcela ztrácím a raději si užívám svobodu na žádná omezení nemyslet a prostě cestuji a platím. (Jeden můj známý - takový trochu podivín, nechci ho zde takhle veřejmě jeho skutečným jménem jmenovat, takže dale jen “podivín” - do mě při každém náhodném setkání dloube, že kdybych za ta léta, co ČD v mé volbě upřednostňuji a tedy podporuji a sponzoruji, tak kdybych po tu celou dobu využíval některé z jejich slev, tak prý už dávno mám nějakou starou škodovku a nemusel bych vůbec využívat hromadných prostředků, ale to bych zase tedy neměl o čem psát.)
Takže vlak / autobus: stav je zatím 0:2.
Pokud bych hovořil o mých cestách na doposud neelektrikovaných tratích, připadá mi příjemné, jak vlak pěkně po kolejích skáče a drncá, vrčí, brzdí, zatáčí, projíždí krajinou, lesem či mezi poli. I vůně nafty, která je v takových těch krátkých červených vláčcích mi případá příjemná, evokuje ve mně z nějakého důvodu vzpomínky na mládí. Buď sleduji krásy krajiny, nebo se všemi těmi malebnými zvuky znovu nechávám jako malé dítě ukolébavkou ukolébat a usnu jako dudek. Je to příjemné a romantické, krásné jako v románu a já jsem člověk spíše romantického ražení.
Pokud body A a B jsou větší města, cestuji po mezinárodním koridoru některým z četných spojů označovanými zkratkami IC, EC či SUPERCITY (dale jen “SC – Pendolino”). Sednu si, rozvalím má nepočetná zavazadla na sedadla a předstírám, že si něco čtu, aby ubránil můj prostor před zájemci tísnícími se u záchodků. Vlak méně projíždí skrze lesy a téměř vůbec nestaví a nezatáčí, krajina kolem zdá se veskrze kulturní. Na dlouhé přímé trati, kde se vlaky pohybují úctihodnou rychlostí a koleje zde nedrncají. Namísto pravidelného bum bum mě uspává klepání studentů a biznismenů do klávesnic přenosných počítačů. Když tedy někdy usnu, je jisté, že mě vzbudí chropění asi ve třech jazykových mutacích, které ovšem právě kvůli chraplání poměrně splývají, a to tak, že nejen že nejde rozeznat kdy hlášení v jednom jazyce skončilo, ale nelze rozeznat ani to, o jaký jazyk se jedná a nakonec tedy není nikomu znám ani jeho obsah linoucí se z reproduktoru před každou stanicí vzbudí a mám čas se rychle probrat a zjistit, kde to vlastně jsem a zda už nejsem právě v Z, kde bych rád vystoupil.
Autobus? To je zcela jiný příběh. Ten furt jen brzdí a zase zrychluje, smrdní naftou, nemám žádný prostor na kolena, neustále někam zatáčí, zahýbá a zbytečně zastavuje na zastávkách, kde nechci vystupovat, pokud se pohybuje mezi Prahou a Brnem tak na D1 nás neustále někdo rychle předjíždí nebo naopak my předjíždíme pomalu jedoucí kamióny a všechno strašně drncá a zavazadla s sítích nad mou hlavou se houpou a autobus vrčí tak, že ho slyším ještě dobrou půlhodinu poté, co vystoupím. Jo, s tím je teda taky problém – pokud se mi zcela omylem podaří v autobuse nakonec usnout, nó, to se mi moc nestává. Ale v autobuse není žádné nesrozumitelné chrapění jet u jen bouchání všeho možného a cokololiv jiného , které by mě vzbudilo a na zastávkách není žádná velká cedule která by mě upozornila, “Hele - už seš v Y, další zastávka bude asi Z, kde bys třeba chtěl vystoupit.” Nic.
Nic takového. A problém mám i se samotným vystupováním. Autobus má obvykle jen dvoje dveře (ty autobusy ve městech mají obvykle tři dveře), přičemž jen jedny jsou určeny k nástupu a druhé k výstupu, a i když sedím na přední sedačce, abych měl výhled na monotónní dálnici, tak když se dostaneme do Z, kde řekněme že nikdo pro zjednodušení zrovna nenastupuje ani nevystupuje, jen já, tak mě stejně ten řidič nechce pustit předními dveřmi a já se musím prodírat uličkou a často se to neobejde bez toho, abych nemusel šlapat lidem na tašky. Když se konečně dostanu k zadním dveřím, řidič mě v nich - světe div se - jako kdyby si snad ani nevšimnul, že jsem ještě nevystoupil, div neskřípne. Někdy je skutečně zavře než se k nim vůbec prostrkám, ale pak v okolí vyvolám takový zmatek, že lidé křičí “On ještě nevystoupil!” nebo “Zastavte, on tady ještě je!” a podobně a vůbec.
Každopádně, důvody pro to, proč já jen vlastně jezdím vlakem, jsou snad z tohoto mého výčtu mých zkušeností zcela zřejmé. Já se tedy vůbec divím, že někdo vůbec tím hnusným autobusem ještě jezdí. No a to jsem zapomněl zmínit, že samotná autobusová doprava je přívrženci dopravy železniční vnímána jako neekologická. Já prostě jezdím vlakem.
|