|
|
|
Zápisky Autor: kalais (Občasný) - publikováno 18.3.2008 (11:36:58), v časopise 16.4.2008
|
| |
I.
To máš tak. Když nic nezbývá
a nocí narůstají kroky kdesi v útrobách
schodiště, to už nestačí hlavu položit
nad propast peřiny. Už nestačí vtisknout
za víčka obraz toho, který tak prázdný,
nutí tě vzlétnout kamsi ke stropu.
Až učiníš poslední přiznání
nech sklouznout klíč z krku
a hlas syna, který tak přirozeně
brousí kosu, když zpívá,
vyřkne poslední.
II.
A tak to končí – Blaupunkt zacílen
za hlavami cestujících pukají hory
a tak to končí – oslavou těla -
v hlavě mapa a pocit
že tato cesta je
tak příliš ještě je
zahalená ranním šerem
modrá obrazovka – Blaupunkt nalezen
tak to končí
- napůl obnažená na zadním sedadle
myslím na antiku
a ledová dlaň obtahuje stromy u krajnice
III. /A./
Je slyšet šelest peřiny. Ptáci v chodbě
zmateně přistávají na koberci. K ránu
natáhnout nohu. Jen tak být tištěni
do stěny, za kterou někdo právě stáhl roletu.
IV. /Louvre/
Kriste! Ty rány byly
všechny tak symetrické
a divný Měsíc nad tím vším - tvář
kterou bys nezabil
jen nechal vrazit do láhve
aby už nikdy nemohla
otevřít v noci tvůj byt
a šeptat ti hrdlem
něco o vzdálenosti mezi tebou
a ženou
která tak dlouho čekala
na rozházené boty
přede dveřmi
na zachvění záclony při
projíždění noční tramvaje
|
|
|