Rozjel se kočár bez koní,
hlasitý zpěv zní do noci,
rakev na dálkové řízení,
vybuchne až budík zazvoní.

Absenci rozumu hloupoučkých žen,
za smích jim kdekdo odpustí.
Mají každá svůj dívčí sen,
vezou se rakví osudem.

Silácká gesta naivních mužů,
na slabší hledí se s odporem.
Nikdy ne dolů, vždy jen vzhůru,
záleží jim jen na sobě.

Nasedat,
hurá,
kola se točí,
vstříc svému osudu kočár se hnul.
Čím dál rychleji po svahu uhání,
plný až k prasknutí...
...a budík už zvoní...