|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
beránek
2000
bonzák
vypadalo to, že jsem
v kanceláři první -
"urianek 7.30"
v jedné ruce klíče, ve druhé
mléko a chlebíčky -
snad konečně nezkažené
šumění kapek a jugoslávců
za oknem defilovalo v mé
polospící mysli po třičtvrtě
hodiny
starý šedivý bonzák otevřel
dveře a narušil
čas: "ááá karel, jak to de,
vedoucí má svátek podle sto-
letého kalendáře blebleble
a ty autodopravci, čéče blebleble
zeman včera v televizi blebleble
nemocnice v hradci blebleble
nový řidičáky blebleble
jogurty v hypermarketu chlápek
sprostej jak hovado ženská
smrděla dítě si utrhlo ruce kocour
vyměk pod autem nikde hejzly vychcal
jsem se v průchodu bleblebleble..."
zdecimovaně jsem vstal. bonzák mezitím
do telefonu: "tady lojzek, čau, máš
to dřevo? to dřevo! ne, tady nic...
nuda... mladej tady sedí, hehehe..."
nemůžu,
nemůžu! zdrhám přes podatelnu: "tak zatím
nashle", koktám. úřednice s pochopením:
"ZÍTRA nashle!" nahlédnu do knihy příchodů
a vida: lojzek - příchod 6.45
zítra se sejdeme za téměř
shodných okolností.
vycházím ze dveří,
zavírám je za sebou
a náhle je mi do
zpěvu. je 8.15.
většina obchodů
ještě neotevřela
8/00
oduševnělej vychytrálek dan
ty píčo,
vždycky se objevíš
zničehonic,
jako bys žil
na konci padesátých
let
a jediný, kdo z toho
má radost,
jsi ty sám.
trpíme tě,
předstírajíce
veselí
a vytvářejíce
zábavu;
sám téhož schopen
nejsi.
posloucháme vykopávky
ke zvětralým
brambůrkům
a podřadnému
vínu
mluvíme o
knize knih (třikrát běda!)
nebo o
autech (pětkrát běda!!)
a nasloucháme
sexuálnímu loudění.
návštěva
co návštěva představuje
jízdu z kopce.
lidé kolem již
spí, ale my -
nechctíce -
s tebou brebentíme
o psychologickém prvku
v řecké mytologii
a o pohádkách
z pohledu jungovy
hlubinné psychologie (ach, bože!!!),
ač
všechna
tato témata máme
v prdeli, kroutíme se
a zíváme.
zívá i pes.
člověče,
probuď se, najdi si
už konečně
ženskou
(která to už
z tebe
vymlátí)
a
pořiď si
psa.
pohlédni na sebe
skrze
jeho oči.
31/8/00
letní tábor dělá z hochů muže
v ruce žmoulá
provlhlý lístek
v hlavě návod,
jak se při prvním
vztyčování vlajky
nesesrat
v kruhu krutých
zvířecích
tlam
záludných
spolubydlících
má
5 vteřin
do pláče,
než ho
svážou do kozelce
a hodí na mělčinu
s poznámkami
nevzdělaných fotbalistů
a tupců,
kopajících se při
vhodné příležitosti
vzájemně
do kotníků
bez jídla
ve z ruky vykopnutém
ešáku drtí v druhé ruce
nůž
a kámen
a provaz
a stanovou
tyč. až ho chytne křeč.
vrací se domů
opálený
s jediným přáním
vykopat
všechny ty
marsche zoubky hodry kadečky novotné
myslivečky židy lejčky bruny jany et cetera
ze světa
do pekla
do prdele.
a než mu
vlastní smrt
vezme
život (ne touhu)
nepřestane na tom
pracovat
2000
zavazadlo do krakowa
jsem k prasknutí plný slov.
co dělat, abych nebyl
smutný?
my chceme svobodu -
- lalala
mé neomylné smysly
mne vedou k
cíli
zmýleného:
v létě plavky,
v zimě sáňky;
kurva,
to je přece
jen
předobraz
pravdy?
láďa, máťa, páťa, káťa -
- spádové hřbitovy jsou
plné dětí, které
nechtěly
tuto
dobu. ale už bylo
pozdě.
tátové
dál brousí kosu -
temně a
zavile.
co, kurva, spěcháš?
nemůžu za to,
ale
v každém
kroku
je
obsažena
přednímána
rozbalena
z hadru
přítomnost,
až
nelze
žít
jinak
(než při ní)
je to tak
8/2/01
málo a hodně
nemůžu říct,
že znám nedostatek
v pravém smyslu slova.
málo lásky
málo peněz
málo mladých
holek
málo obdivu a
práce -
pořád dokola.
vražda, sebevražda;
požár, smilstvo
málo talentu:
možná
kurva, kurva, kurva,
uhnívám
na určitém statu quo
protože
na víc nemám,
ač nejsem
spokojen - lenost prohloubí
hloupost
geometrická řada neuvěřitelně
zrůdných defektů
života
bytí v
chlastu
nedostatek síly
nedostatek moci
nedostatek smutku
ještě nikdy mi
neodpustili účet
za elektřinu
zrovna teď
teď
v 17.10
nebudou to hezké
básně
kdepak příjemné
dokážeš rozložit
zklamání
na prvočinitele?
nebo jsi zmrd,
kterému je jedno,
že telefon nesplňuje
zcela
svoji funkci (moje slova)
v neprospěch káže?
gramofon
ubírá
10 vteřin
z každé singlové
desky
když
chápeš důsledek,
ale
nerozumíš
příčině.
martyrium
prošel jsem vším
tím martyriem
chladu, zloby, samoty,
hladu
a jako bych byl
zase na začátku
vstřebav pocity
a
potřeby
dvou až tří
generací
vynechal jsem všechny
okolky
a šel
rovnou na
věc
smutně, bože, tak
smutně,
až se srdce
svírá
nebylo snad dne, kdy bych
neudělal něco
špatně
16/8/00
co to je SARA feat. tictactwo?
už
vůbec nic zásadního
dosadit kameny
do skládanky
snad zítra
vždyť
kdo nemaže,
ten holt
nejede
já
nemůžu
po sobě samém
žádat grafomanství
když
k sobě
slova
lepím hovnem
nejvíce
2x denně
(přečtu-li si m. cilera,
mám radost,
že někdo rozumí
své
nabubřelosti
kurva kluk
- 3 roky navíc
plýtvání)
kdekoliv se
objevím.
nezvozita z nedostatku
kousek mne stále čeká
a nervózně poklepává
nehou čeká
na gesto hozenou
kost padající
kapesník předstírání
smrti
či záchvatu
jak šmátrající stařec
a můj nervózní
pes klepáním se zaháním
čas
od vteřiny k minutě
a následně
dále čekaje na
zavolání na
zazvonění
u dveří které jsou prodyšné
jak vzpomínka na
předvčerejšek záchvěv
vzduchu
od okna
do místnosti rozhýbe
vzorky na
zácloně a kouř z
cigarety kterou
kouřím již
od včerejška
únor 2000
country music
ač nevadí ni rozzářené
neony
nemohu vystát blikající
a zhaslá návěstí
a reklamy
ta zhasínající perioda má v sobě
něco hektického
zlomového - něco, co ti pokaždé
bucharem nalomí
kosti
rozbolí tě klouby
a oči, byť je
potřebuješ
k tomu, abys viděl, kam si
sednout
a zmrtvět
smutkem naprosté
volnosti,
obrovské nepřátelské plochy
a nedostatku
peněz
kde bydlet?
1. 3. 2000
gábina?
dala mi narcis
a udělala se jí
skvrna na kalhotech
za půldruhého roku
mi přinesla růži
a oba jsme brečeli
osočovali se
jak blázen jsem lítal po bytě
ztopořený s videokamerou
beta bez kazety a marně
se ji snažil
natočit -
ležela a zakrývala
si ji
mezidobí byla oscilace
mezi nudou,
hrůzou, žízní
a radostí
z nově dosaženého.
lítost ti zůstane ulpělá
za nehty, i když si
umyješ ruce
savem
únor/březen 2000,
24. 3. 2003
|
|
|