miroslawek (Občasný)

     Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečnosti a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty a chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkaní kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy…

(Jakub Deml, Česno) 

hermit (Občasný)

výborný, nemám kritiku, ani krtiku.

velmi velmi velmi

a krásně zní

dobře vypadá :-)

miroslawek (Občasný)

Věř, že po těch devíti letech mne k ukřivděnosti jen tak něco nedožene. Abychom si rozuměli, zdejší "diskuze" pěstuji pro svou a někdy i naši rodinnou zábavu. Ne proto, že bych chtěl někoho přesvědčovat o kvalitě svých textů nebo se o ní tady něco dozvídat. Tak bláhový nejsem. Ale k věci:

1. I s Holanovým textem bych uměl udělat totéž - rozstříhat a přeskládat, abys nepoznal, pokud bys jej předem neznal - a přitom by text došel podobně těžké vnitřní újmy. Resp. by se to nedalo udělat ani s mým ani s jeho textem. Vyber si. Co se týče interpetace (a proč jsem si vzpomněl právě na Holana), mám v paměti jak Radovan Lukavský popisoval jednu svou příhodu s Holanem ve Viole, kdy se jej ptal na to, jak to v konkrétním textu, který měl přednášet, je, jak to autor myslel - a nabídl interpretaci, pak druhou, třetí. Básník se jen usmál a řekl, že to je zajímavé, že takhle jej to číst nenapadlo. Ale že je to v pořádku. Lukavský líčil své ohromení pro něj v ten okamžik těžko přijatelnou myšlenkou, že není jen jeden platný význam, že jich spolu koexistuje víc.

2. Vlastně se nepokouším čtenáři něco sdělovat. A největší nešvar, kterému se vyhýbám jak čert kříži, jsou dopovědi.

3. Vím, co chci říci a jsem toho schopen srozumitelně i "srozumitelně", viz. starší tvorba, tentokrát škoda, že juvenilie už jsem dávno promazal.

4. Zdeňkova interpretace je dobrá v tom, jak dobře uvažuje a rozvíjí se po (nikoli jedině) možném smyslu, špatná v tom, že je zkratkovitá a neúplná, ovšem přiznejme si, že tady na komplexní elaboráty není čas a prostor, Lyryk by to jistě dokázal lépe, resp. důkladněji, kdyby chtěl. Taky mne mrzí, že se vyhnul oné pro mnohé tak zajímavé části. A každopádně každá konečná interpretace je jen náznak, pouhý filtrovaný odvar z textu samotného - ten jediný je sám v sobě významově celistvý. V mém případě, čím víc hutnější a preciznější text, tím více směrů a možností.

5. Jsem Miroslawek I., ne Holan II. a samozřejmě, že jsi nic neodhalil, k tomu sis dal málo práce. Já tě k ní ale nenutím.

6. Mimochodem, text máš na další stránce, proto se ti nezobrazuje.

ariel (Občasný)

díky za tuhle reakci. v reakcích mi miroslawek připomíná otce, kterej svýho syna straší tím, že mu říká věci, z nichž je cítit nějaká výčitka, ale syn vlastně netuší co a proč udělal špatně. ovšem, je to i problém toho syna, jestli na tuhle hru přistoupí.

mám z toho pocit jakýhosi zneužívání symbolů. věřím, že miroslawek se domnívá, že básně mají mluvit samy za sebe - což ale v tomto konkrétním případě může znamenat i to, že jsou to takový tatínkové, u nichž můžeme mít pocit, že říkají něco závažnýho, ale vlastně netušíme co a proč. a je náš problém, jestli na tuhle hru přistoupíme.

ariel (Občasný)

myslím, že umění jako celek je tu od toho. celý analogový kód. ale jaksi mimochodem, spíš mimo vůli autora.